Představení Páně

Doba čtení: 7 minut

Uvedení Páně: Svíčky

Pro jeruzalémskou církev bylo datum vybrané pro svátek Uvedení zpočátku 15. února, 40 dní po narození Ježíše, které pak Východ slavil 6. ledna, v souladu s židovským zákonem, který stanovil tento časový úsek mezi narození dítěte a očištění jeho matky.

Když se festival v 6. a 7. století rozšířil na Západ, přesunul se na 2. února, protože narození Ježíše se slavilo 25. prosince.

V Římě byla prezentace spojena s kajícným obřadem, který se slavil na rozdíl od pohanských obřadů „lustrací“. Oslava postupně převzala procesí pokání, které se stalo jakousi imitací představení Krista v chrámu.

Sergius I. (687-701), orientálního původu, nechal přeložit písně řeckého festivalu do latiny, které byly přijaty pro římské procesí. V 10. století Galie zorganizovala slavnostní požehnání svíček používaných v tomto procesí; o století později přidal antifonuLumen ad revelationems písní Simeonovou(Nunc dimittis).

Z homilie svatého Jana Pavla II

Vatikánská bazilika – úterý 2. února 1993

Drazí bratři a sestry,při této slavnostní oslavě svátku Uvedení Ježíše do chrámu srdečně zdravím vás všechny, kteří jste sem přišli.

„Duchem tedy šel do chrámu“ (Lk 2,27). Slova, která čteme v evangelijním úryvku dnešní liturgie, odkazují na Simeona, zbožného Izraelitu, který"Čekal na útěchu Izraele", tedy příchod Mesiáše. Slovo Zjevení mu bylo svěřeno v okamžiku Ježíšova představení v jeruzalémském chrámu, čtyřicet dní po jeho narození v Betlémě.

Evangelista zdůrazňuje, jak Duch svatý působil na tohoto bohabojného muže (srov.Lc2, 26), který mu to oznámil„Neviděl by smrt, kdyby předtím neviděl Mesiáše Páně“ (Lk 2,26).

Evangelista zvláště opakuje, že Simeon, pohnut Duchem, šel toho dne do chrámu„Rodiče tam přivedli malého Ježíše, aby naplnil Zákon“ (Lk 2,27).

Spolu se Simeonem evangelický text představuje i proročku Annu, čímž podtrhuje její účast na Zjevení Mesiáše:„V tu chvíli přišla i ona, začala chválit Boha a mluvila o dítěti těm, kdo čekali na vykoupení Jeruzaléma“ (Lk 2,38).

Představení Ježíše v jeruzalémském chrámu je úzce spjato s tajemstvím Zjevení Páně. Zjevení Páně ve skutečnosti zdůrazňuje přítomnost a působení Ducha svatého, který vede lidi, aby se setkali a poznali Spasitele a poté o něm vydali svědectví. Duch svatý sestoupí na apoštoly v den Letnic.

V okamžiku prezentace jeho přítomnost tento den předjímá a připravuje. Před 30 lety předjímá a připravuje zjevení na břehu Jordánu a celou mesiášskou misi Ježíš Nazaretský. Představení Ježíše v chrámu zároveň dramaticky vyjadřuje modality tohoto spasitelného poslání.

Simeon na adresu Marie, Ježíšovy matky, říká: „Je zde, aby zničil a vzkřísil mnohé v Izraeli, je znamením rozporu, aby byly odhaleny myšlenky mnoha srdcí“(Lc2, 34-35). Simeon, osvícený Duchem svatým, vidí v Dítěti, představeném Bohu Marií a Josefem, Toho, který se přišel postarat o Abrahamovy děti.„Proto se musel ve všem připodobnit svým bratrům, stát se milosrdným a věrným veleknězem ve věcech Božích, aby smířil hříchy lidu“ (Židům 2:17).. Ale už tohle všechno Simeone vidí? Vidí to skutečně i prorokyně Anna?

To vše však církev v jejich svědectví nachází. Nachází to ve slovech Simeoneho. Církev v nich také nachází duchovní odkaz na chrám, jehož dveře se zvedají, aby mohl vstoupit král slávy (srov.Sal24 (23), 7); Ten, kdo je zároveň znakem rozporu [...] Amen!

© Copyright 1993 – Vatikánské nakladatelství knihkupectví

Když skončily dny jejich rituálního očišťování, podle Mojžíšova zákona přivedli Marie a Josef dítě do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu – jak bylo psáno v zákoně Páně: „Každý prvorozený muž bude posvátný. Hospodinu“ – a obětovat pár hrdliček nebo dvě holoubata, jak nařizuje zákon.

V Jeruzalémě byl muž jménem Simeon, spravedlivý a zbožný muž, který čekal na útěchu Izraele a Duch svatý byl na něm... Pohnut Duchem šel do chrámu, a zatímco jeho rodiče nesl dítě Ježíše, aby vykonalo, co o něm Zákon předepisoval, přijal ho také do náruče a dobrořečil Bohu slovy: „Nyní můžeš propustit svého služebníka v pokoji, Pane, podle svého slova, aby mé oči viděly tvá spása, kterou jsi připravil přede vším lidem: světlo, které tě zjeví pohanům, a sláva tvého lidu, Izraele“ (viz Lukáš 2:22-40).

Nabídka

Podle Mojžíšova zákona byl prvorozený muž majetkem Hospodinovým a byl určen pro službu chrámu. Když později potomci Léviho, Levité, převzali službu v chrámu, tento předpis zanikl, ale prvorozený musel být vykoupen peněžní obětí na vyživování kněze.

Setkání se Simeonem

"Hnucen Duchem šel do chrámu." Detail, který by měl být zdůrazněn, je, že Simeon se pohybuje inspirací Ducha svatého a to vysvětluje „uznání“ Ježíše jako Očekávaného, ​​světla lidí. Světlo, před kterým se budeme muset postavit: „Na svět přišlo pravé světlo, které osvěcuje každého člověka... svět ho však nepoznal“ (Jan 1,9-10).

Duši pronikne meč

Simeon žehná oběma rodičům, ale slova jsou určena pouze matce. Dítě bude znamením rozporu: Ježíš je světlo světa, ale bude odmítnut; Ježíš bude obdivován a milován, ale bude ukřižován, poražen; umírá a znovu vstává. Cesta rozporu, která poznamená srdce Matky.

Setkání s Annou

Do chrámu přichází i prorokyně Anna. Z podrobností o evangelistovi je zřejmé, že i ona je žena Boží.Velmi stará, ovdovělá. To, že je „prorokyní“, jí umožňuje vidět to, co se jiní snaží vidět: přítomnost Boha.Ví, jak jít za hranice vzhledu a vidí v Dítěti očekávaného z lidí.

ten úžas

Průměrný věk v době Ježíše byl asi 40 let. O Simeonovi a Anně se říká, že byli „staří“. Starší lidé obvykle žijí ze vzpomínek, z nostalgie po minulých časech, zatímco mladí lidé žijí z nadějí a těší se. V tomto případě stojíme tváří v tvář dvěma starším lidem, kteří se před Dítětem těší, čekají a žasnou. Zpívají radost a naději. Detaily, které dávají jasně najevo, jak jsou v srdci mladí, protože je to srdce obývané Bohem a jeho zaslíbeními: a Bůh nezklame.

Proroci

Do této „vize“ jsme zapojeni i my. Protože ti, kdo souhlasí s tím, že budou žít podle evangelia, jsou a budou znamením rozporu. Postavit se před Pána Ježíše, Světlo lidu, vyžaduje odvahu, ale ještě více vyžaduje především být „z Boha“, jako Simeon a Anna.

Také žádá o vědomí toho, že ne vždy je vše jasné, jako u Josefa a Marie, kteří „byli ohromeni“ o tom, co bylo řečeno, a následně víme, že tváří v tvář této únavě Marie „hlídala a meditovala“.

zdroj © Vatikánské zprávy – Dicasterium pro Communicatione

Pomozte nám pomoci!

Vaším malým příspěvkem přinášíme úsměv mladým pacientům s rakovinou

---