Doba čtení: 3 minuty

Leggi e ascolta la poesia “tienimi quel posto Dio mio”

Obsahový index

Nejdražší přátelé tam poezie dnes večer, velmi milá, mluví o důvěrném vztahu s Bůh v níž ho autor žádá, aby mu udělil místo na věčnosti.

Fosse anche l’ultimo posto, ma essere lì nell’eternità, non per i meriti ma per l’amore che ha donato, e per l’immensa misericordia di Dio.

Přečtěte si to se mnou

Podrž mi to místo můj Bože – Eric Pearlman*

Zachraň mě na posledním místě, Bože.

Co nepřitahuje příliš mnoho pozornosti,
na konci tabulky,
blíž k číšníkům než k oslavenci.

Protože nevím, jak být s důležitými lidmi.
Nevím, jak vyhrát.
Nejsem schopen párty jako ostatní.

Zachraň mě na posledním místě, Bože.
Na co se nikdo neptá.

Dole v zadní části rozviklaného autobusu
nesoucí dojíždějící z milosti
každý den od hříchu k odpuštění.

Zachraň mě na posledním místě, Bože.
Ten na konci linky.

počkám, až na mě přijde řada
a nebudu protestovat, když nějaký tyran
to mě přejde.

Zachraň mě na posledním místě, Bože.
Pro mě to bude perfektní
protože si to vybereš.

Budu pohodlný
a nebudu se muset stydět za všechny své chyby.
Bude to moje místo.

Bude to místo pro lidi jako jsem já.
Z těch, kteří dorazí poslední,
a téměř vždy pozdě,
ale přijdou,
svět padl.
Podrž mi to místo, můj Bože.

Cosa ne pensate? A me, è piaciuta tantissimo; in queste parole ho ritrovato quello che ogni sera, prima di dormire, chiedo a Dio. Di donarmi, per Sua misericordia, un posticino nell’Eternità, per poter godere della presenza del mio meraviglioso angelo.

Buonanotte

Poslouchejme společně

Le favole della buonanotte

Podrž mi to místo můj Bože

0:00 / 1:47

*Eric Pearlman nasce a Budapest il 22 aprile 1955 da padre tedesco e madre italiana.

Kvůli sovětským represím v roce 1955 uprchla rodina Pearlman se skupinou uprchlíků nejprve do Vídně, poté do Benátek a nakonec do Turína.

V hlavním městě Piemonte nacházejí Pearlmanové určitou stabilitu. Eric začíná své kulturní vzdělání ve velmi mladém věku, ale nikdy nebude zapsán do veřejných ani soukromých škol.

È la madre stessa a curarne la formazione accompagnando il figlio in biblioteca, a teatro e al cinema. All’età di 16 anni Eric si trasferisce a Monaco dai nonni paterni. Frequenta lezioni universitarie ma senza mai iscriversi. A Monaco trascorre anni ricchi di stimoli culturali.

V roce 1975 prožil hlubokou existenční krizi. Vrátí se k rodičům do Turína a poté se přidá ke skupině Romů.

O „cikánských“ letech je jen málo zpráv a sám Pearlman o tom nikdy nechtěl mluvit. V roce 1980 se vrátil do Monaka a shromáždil v antologii některé básně, které nenašly cestu k publikaci.