Tempo di lettura: 11 minuti

Přečtěte si příběh svatého Antonína Paduánského

Obsahový index

Kněz a "Doktor Evangelicus“ (1195-1231)

Antonio di Padova (in portoghese António de Lisboa), al secolo Fernando Martim de Bulhões e Taveira Azevedo, nasce a Lisbona il 15 agosto 1195 da nobile famiglia portoghese discendente dal crociato Goffredo di Buglione.

V patnácti letech byl novicem v klášteře San Vincenzo v Lisabonu, poté se přestěhoval do kláštera Santa Croce v Coimbře, největšího kulturního centra v Portugalsku, patřícího Řádu kanovníků. Svatý Augustin, kde studoval vědu a teologii u vynikajících učitelů, připravoval se na kněžské svěcení, které přijme v roce 1219 ve svých čtyřiadvaceti letech.

Quando sembra dover percorrere la carriera del teologo e del filosofo, decide di lasciare l’ordine agostiniano. Fernando, infatti, non sopporta i maneggi politici tra i canonici agostiniani e re Alfonso II, in cuor suo anela ad una vita religiosamente più severa.

Jeho přání se splnilo, když v roce 1220 dorazila těla pěti františkánských mnichů do Coimbry, sťatých v Maroku, kam odešli kázat na příkazFrantiška z Assisi. Quando i frati del convento di monte Olivares arrivano per accogliere le spoglie dei martiri, Fernando confida loro l’aspirazione a vivere nello spirito del Vangelo.

Po získání povolení od františkánského provinciála Španělska a od augustiniánského převora tak Fernando vstupuje do poustevny nezletilých a okamžitě skládá řeholní profese a mění si jméno na Antonio na počest egyptského poustevnického opata.

Anelando al martirio, subito chiede ed ottiene di partire missionario in Marocco. È verso la fine del 1220 che s’imbarca su un veliero diretto in Africa, ma durante il viaggio è colpito da febbre malarica e costretto a letto. La malattia si protrae e in primavera i compagni lo convincono a rientrare in patria per curarsi. Secondo altre versioni, Antonio non si fermò mai in Marocco: ammalatosi appena partito da Lisbona, la nave fu spinta da una tempesta direttamente a Messina, in Sicilia.

Opečováván františkány z města se uzdravil za dva měsíce. O letnicích byl pozván na generální kapitulu v Assisi; přijíždí s dalšími františkány do S. Maria degli Angeli, kde má možnost si Františka vyslechnout, ale ne ho osobně poznat.

Il ministro provinciale dell’ordine per l’Italia settentrionale gli propone di trasferirsi a Montepaolo, presso Forlì, dove manca un sacerdote che dica la messa per i sei frati residenti nell’eremo composto da una chiesolina, qualche cella e un orto; Antonio accetta.

Asi rok a půl žije v kontemplaci a pokání, plní z osobní touhy ty nejskromnější úkoly, až se jednoho dne se svými bratry vydá na pomoc do města, v kostele S. Mercuriale, při svěcení nových kněží řádu a tam káže za přítomnosti širokého publika, složeného rovněž z významných osobností.

Od té doby dostal Antonio roli kazatele a učitele sám Francesco, který mu napsal dopis, ve kterém mu doporučuje, aby neztrácel ducha svaté modlitby a oddanosti.

Začíná kázat v Romagně, pokračuje v severní Itálii, používá své slovo k boji proti kacířství (říká se mu také „kladivo kacířůKathar v Itálii a albigenští ve Francii, kam dorazil v roce 1225. Mezi rokem 1223 a posledním datem vlastně položil základy františkánské teologické školy, vyučující v boloňském klášteře S. Maria della Pugliola.

Quando è in Francia, tra il 1225 e il 1227, assume un incarico di governo come custode di Limoges. Mentre si trova in visita ad Arles, si racconta gli sia apparso Francesco che aveva appena ricevuto le stigmate.

Jako kustod se v roce 1227 zúčastnil generální kapituly v Assisi, kde se novým ministrem řádu - Francesco mezitím zemřel - stal Giovanni Parenti, španělský provinciál, který ho před lety přivítal mezi nezletilými a který ho jmenoval provinciálem severní Itálie.

Antonio otevírá nové domy, navštěvuje kláštery, aby osobně poznal všechny mnichy, ovládá klarisky a Třetí řád, jezdí do Florencie, dokud si neopraví svou rezidenci v Padově a za dva měsíce napíšeNedělní kázání.

V Padově dosahuje reformy republikového zákonného řádu, díky níž nemůže být uvězněn ani insolventní dlužník, ale bez zavinění poté, co prodal veškerý svůj majetek. A nejen to, postaví se Ezzelinu da Romano, kterému se přezdívalo Divoký a který za jediný den nechal zmasakrovat jedenáct tisíc proti němu nepřátelských Paduánců, aby osvobodil uvězněné guelfské vůdce.

Mezitím také píše iKázání na svátky svatých, ve kterém se noří do témat, která mu jsou nejmilejší: přikázání víry, morálky a ctnosti, lásky k Bohu a soucitu k chudým, modlitby a pokory, umrtvování a brojí proti pýše a chtíči, lakomství a lichvě, o kterých je hořkým nepřítelem.

Je mariologem, přesvědčeným zastáncem Nanebevzetí Panny Marie, na žádost papeže Řehoře IX. (Ugolino dei Conti di Segni, 1227-1241) v roce 1228 vede kázání postního týdne a tímtéž Pp je se odvolal"Archa zákona“. Říká se, že kázání se konala před kosmopolitním davem a že ho každý slyšel mluvit svým vlastním jazykem.

Antonio tři roky neúnavně cestuje, je unavený, trpí astmatem a je oteklý vodnatelností, vrací se do Padovy a jeho kázání o postu roku 1231 jsou nezapomenutelná.

Per riposarsi si ritira a Camposampiero, vicino Padova, dove il conte Tiso, che aveva regalato un eremo ai frati, gli fa allestire una stanzetta tra i rami di un albero di noce.

Odtud Antonio káže, ale také se jde dolů vyzpovídat a večer se vrací do své stromové cely. Jednou v noci hrabě Tiso, který šel zkontrolovat Antonia, je přitahován velkým světlem vycházejícím z jeho útočiště a je svědkem návštěvy Ježíška u Světce.

V pátek 13. června v poledne se Antonio cítí slabý a žádá spolubratry, aby ho vzali Padova, dove vuole morire. Caricato su un carro trainato da buoi, alla periferia della città le sue condizioni si aggravano al punto che si decide di ricoverarlo nel vicino convento dell’Arcella, dove muore in serata; si racconta che mentre stava per spirare ebbe la visione del Signore.

Ve dnech po jeho smrti řádí."bratrovražedné války” tra il convento dove era morto che voleva conservarne le spoglie e quello di S. Maria Mater Domini, il suo convento, dove avrebbe voluto morire. Durante la disputa si verificano persino disordini popolari, infine, il padre provinciale decise che la salma sarebbe stata portata a Mater Domini.

Non appena il corpo giunse a destinazione iniziarono i miracoli, alcuni documentati da testimoni.

Dokonce i za života, ve skutečnosti, Antonio prováděl zázraky jako vymítání ďábla, proroctví, uzdravování, včetně opětovného připojení useknuté nohy nebo toho, že nechal srdce lakomce najít v rakvi, zneškodňoval otrávená jídla, kázal rybám, nutil mulu. pokleknout před Hostií. Jeho zázraky – v životě i po smrti – inspirovaly mnoho umělců včetně Tiziana a Donatella.

Antonio, kvůli množství zázraků, které mu byly připisovány, byl kanonizován rok po své smrti PpŘehoř IX.

Jemu zasvěcená velká bazilika stojí poblíž kláštera S. Maria Mater Domini. Dvaatřicet let po jeho smrti, při překládání jeho ostatků, našel Bonaventura da Bagnoregio (kanonizován v roce 1482) Antoniov nezkažený jazyk, dnes uchovaný v kapli pokladnice v bazilice padovského města, jehož je patronem.

Ctihodný Pius XII. (Eugenio Pacelli, 1939-1958), který v roce 1946 zařadil svatého Antonína mezi učitele katolické církve, mu udělil titul „Doktor Evangelicus“, stejně jako ve svých spisech a v kázáních, která se k nám dostala, své výroky podepřel citáty z evangelia.

Význam jména Antonio: „narozený dříve“ nebo „který čelí svým protivníkům“ (řecky).

Pro další informace: Život a kázání svatého Antonína

Katecheze papeže Benedikta XVI. Svatý Antonín Paduánský
[chorvatský,francouzština,Angličtina,italština,portugalština,španělština,Němec]

(zdroj gospeloftheday.org)

Jeho křestní jméno je Fernando. Portoghese, di Lisbona, nasce in una nobile famiglia nel 1195, si suppone il 15 agosto.

Ha 15 anni quando entra nell’Ordine dei canonici regolari di Sant’Agostino. Si prepara al sacerdozio a Coimbra, nel monastero della Santa Croce e, ordinato all’età di 24 anni, viene indirizzato alla carriera di teologo e filosofo.

Medituje však o přísnějším řeholním životě. Zlom nastal v roce 1220, kdy do kostela svatého Kříže dorazily ostatky pěti františkánských misionářů umučených a zabitých v Maroku.

Od augustiniánské řehole k františkánské řeholi

Fernando decide di lasciare i canonici agostiniani e di seguire le orme di Francesco d’Assisi e sceglie di farsi chiamare Antonio, per imitare il santo anacoreta egiziano. Matura una forte spinta alla missione e con questo ideale parte alla volta del Marocco.

Ma contrae una malattia e, costretto al riposo forzato, non può predicare. Non gli resta che rientrare in Italia. La nave sulla quale è imbarcato naufraga e giunge in Sicilia. Antonio viene curato e nel 1221 raggiunge Assisi, dove Francesco ha convocato tutti i suoi frati.

Zde je dobrá příležitost se s ním osobně setkat. Je to jednoduché setkání; Antonio posiluje svou volbu následovat Krista ve františkánském bratrstvu a menšině a je poslán do Romagna, do poustevny Montepaolo. Zde se věnoval především modlitbě, meditaci, pokání a podřadným pracím.

Antonín kazatel

Nel settembre 1222 Antonio è invitato a predicare a Forlì: è la rivelazione del suo talento. Dalle sue parole emergono la profonda cultura biblica e la semplicità d’espressione.

VyprávíAssidua, la prima biografia di Sant’Antonio: “La sua lingua, mossa dallo Spirito Santo, prese a ragionare di molti argomenti con ponderatezza, in maniera chiara e concisa”.

Da allora Antonio comincia a percorrere il Nord Italia e il Sud della Francia, predicando il Vangelo a genti e Paesi spesso confusi dalle eresie del tempo, senza risparmiare parole di correzione per la decadenza morale di alcuni esponenti della Chiesa.

Následující rok v Bologni byl mistrem teologie pro bratry ve formaci; Sám František mu dal úkol a v dopise ho zmocnil k vyučování s doporučením, aby nezanedbával modlitbu.

Volba Padovy

Per i talenti che dimostra di saper mettere a servizio del Regno di Dio, Antonio, all’età di 32 anni, viene nominato superiore delle fraternità francescane del Nord Italia. In tale veste non si risparmia nelle visite ai numerosi conventi sotto la sua giurisdizione, ne apre di nuovi.

Intanto continua a predicare e ad attirare grandi folle, a trascorrere diverse ore nel confessionale e a riservarsi momenti per ritirarsi in solitudine. Sceglie di risiedere a Padova, nella piccola comunità francescana della chiesa di Santa Maria Mater Domini e, pur sostandovi per brevi periodi, instaura con la città un fortissimo legame, prodigandosi anche per i poveri e contro le ingiustizie.

A bylo to právě v Padově, kdy iKázání, un trattato per formare i confratelli alla predicazione del Vangelo e all’insegnamento dei sacramenti, soprattutto la penitenza e l’eucaristia. La predicazione nella Quaresima del 1231 è considerata il suo testamento spirituale, cui è da includere la sua amorevole dedizione, per ore e ore, alle confessioni.

Celebrata la Pasqua, Antonio, già provato da problemi di salute e logorato dalle fatiche, acconsente a ritirarsi per un periodo di convalescenza; poi, con altri confratelli, accoglie l’invito a un periodo di riposo e meditazione in un piccolo romitorio a Camposampiero, a pochi chilometri da Padova. Chiede che gli venga adattato un semplice rifugio sopra un grande albero di noce, per trascorrere le giornate in contemplazione e dialogando con la gente semplice del borgo di campagna, rientrando nell’eremo solo la notte.

È qui che avviene la visione di Gesù Bambino. Il 13 giugno Antonio è colto da un malore; capisce che la sua ora è vicina e domanda di poter morire a Padova. Viene trasportato su un carro trainato da buoi, ma giunto all’Arcella, borgo alle porte della città, spira mormorando: “Vedo il mio Signore”.

Antonio, který je ve svých myšlenkách dlužníkem svatého Augustina, originálním způsobem spojil mysl a srdce, snahu o spekulaci a uplatňování ctnosti, studium a modlitbu. Učitel Církve, v Padově mu říkají jednoduše „Svatý“.