Nanebevzetí Panny Marie

Tempo di lettura: 10 minuti

Nanebevzetí Panny Marie: příběh

Slavnost Nanebevzetí Blahoslavená Panna Maria è fissata il 15 agosto già nel V secolo, con il senso di “Nascita al cielo” o, nella tradizione bizantina, “Dormizione”. A Roma la festa viene celebrata dalla metà del VII secolo, ma si dovrà aspettare il 1° novembre 1950, con Pio XII, per la proclamazione del dogma dedicato a Maria assunta in cielo in corpo e anima. Nel Credo apostolico, professiamo la nostra fede nella “Risurrezione della carne” e nella “vita eterna”, fine e senso ultimo del cammino della vita.

Questa promessa di fede, è già compiuta in Maria, quale “segno di consolazione e di sicura speranza” (Prefazio). Un privilegio, quello di Maria, strettamente legato al fatto di essere Madre di Gesù: dato che la morte e la corruzione del corpo umano sono conseguenza del peccato, non era opportuno che la Vergine Maria – esente dal peccato – fosse intaccata a questa legge umana. Da qui, il mistero della “Dormizione” o “Assunzione in cielo”. Il fatto che Maria sia già assunta in cielo, è per noi motivo di letizia, di gioia, di speranza: “Già e non ancora”. Una creatura di Dio – Maria – è già in cielo: con e come lei, anche noi, creature di Dio, un giorno lo saremo.

Il destino di Maria, unita al corpo trasfigurato e glorioso di Gesù, sarà dunque il destino di tutti coloro che sono uniti al Signore Gesù nella fede e nell’amore. Interessante notare che la liturgia – attraverso i testi biblici tratti dal libro dell’Apocalisse e di Luca, con il canto del Magnificat – miri a farci non tanto riflettere quanto pregare: il vangelo infatti suggerisce di leggere il mistero di Maria alla luce della sua preghiera, il Magnificat: l’amore gratuito che si estende di generazione in generazione, e la predilezione per gli ultimi e i poveri trova in Maria il frutto migliore, si potrebbe dire il suo capolavoro, specchio nel quale l’intero popolo di Dio può riflettere i propri lineamenti.

Slavnost Nanebevzetí Panny Marie tělem i duší je výmluvným znamením toho, jak se nejen „duše“, ale i „tělesnost“ potvrzuje jako „velmi krásná věc“ (Gn 1,31), takže , stejně jako v Panně Marii, bude „naše tělo“ přijato do nebe. To nás nevylučuje z odevzdání se dějinám, naopak: právě pohled obrácený k Cíli, k Nebi, naší vlasti, nás tlačí k tomu, abychom se zavázali k přítomnému životu na cestě Magnificat: šťastni pro Boží milosrdenství. , pozorný ke všem našim bratrům a sestrám, které potkáme na cestě, počínaje těmi nejslabšími a nejkřehčími.

Vyhlášení dogmatu

„Proto poté, co znovu vznesl k Bohu prosby a vzýval světlo Ducha Pravdy ke slávě všemohoucího Boha, který vlil svou zvláštní dobrotu do panny Marie ke cti jejího Syna, nesmrtelného krále staletí. a vítěz hříchu a smrti, k větší slávě jeho vznešené Matky a k radosti a jásotu celé církve, z autority našeho Pána Ježíše Krista, svatých apoštolů Petra a Pavla a našich, prohlašujeme, prohlašujeme a definovat jako dogma Boží zjeveno, že: Neposkvrněná Matka Boží, vždy panna Maria, po dokončení běhu svého pozemského života byla vzata do nebeské slávy tělem i duší“ (Pius XII; Munificentissimus Deus, 1. listopadu 1950)

Chválit

Oggi la Vergine Maria, col suo Magnificat, c’insegna a rendere lode e gloria a Dio. Un invito attraverso il quale la Vergine Maria, oggi contemplata nella gloria, c’invita a fare uscendo fuori dal nostro solito ingigantire i problemi e le difficoltà. Maria è capace, e oggi lo insegna anche a noi, a guardare alla vita da un’altra angolatura: il nostro cuore è più grande dei nostri peccati, e anche se il nostro cuore ci condanna, Dio è più grande del nostro cuore! (cfr 1Gv 3,20).

Nejde tedy o iluzi, jako by v životě nebyly žádné problémy, ale jde o to vážit si krásy a dobra, které v životě jsou, a vědět, jak za to Bohu poděkovat! Tímto způsobem se i problémy relativizují.

Bůh překvapuje

Druhým aspektem, který si zaslouží být v tento den zdůrazněn, je skutečnost, že Marie byla panna a Alžběta byla sterilní. Bůh je ten, kdo jde „za hranice“, který vás překvapuje svým prozřetelnostním působením spásy.

Cíl

Maria è ormai nella gloria di Dio, è giunta alla Meta lì dove un giorno tutti ci ritroveremo. Ecco perché Maria è oggi segno di consolazione di speranza, perché se lei, creatura come noi, è giunta, potremmo giungervi anche noi. Teniamo fisso lo sguardo e il cuore a Colei che non ha mai abbandonato il suo Figlio Gesù e con Lui oggi gode la gioia e la gloria del Cielo.

A svěřme se Jí, aby nám pomohla jít cestou života s vědomím, jak rozpoznat velké věci, které Bůh v nás a kolem nás dělá, abychom uměli zvelebit naši existenci písní.

Modlitba k Marii Assuntě

Ó Maria Neposkvrněné Nanebevzetí do nebe,
vy, kteří žijete nejblaženěji ve vidění Boha:
Boha Otce, který tě učinil vysokým stvořením, Boha Syna, který tě chtěl
narodit se jako muž a mít tě za matku, z Boha Ducha svatého, který je ve vás
dokončil lidské početí Spasitele.

Ó nejčistší Marie
Ó velmi milá a krásná Marie
o Mary, silná a přemýšlivá žena
Ó ubohá a bolestivá Marie
nebo Marie panna a matka
velmi lidská žena jako Eva víc než Eva.
Blízko Bohu ve své milosti ve svých výsadách
ve vašich záhadách
ve svém poslání ve své slávě.

Ó Maria vstoupila do slávy Kristovy
v úplné a proměněné dokonalosti naší lidské přirozenosti.
Ó Maria, nebeské dveře
zrcadlo božského světla
svatyně smlouvy mezi Bohem a lidmi,
ať naše duše letí za tebou
nechte je stoupat za vaší zářivou cestou
přenášeni nadějí, kterou svět nemá, nadějí věčné blaženosti.
Utěš nás z nebe nebo milosrdná Matko a na svých cestách
čistoty a naděje nás jednoho dne doveď k blaženému setkání s tebou
a se svým božským Synem
náš Spasitel Ježíš. Amen!
(Svatý Pavel VI.)

zdroj © Vatikánské zprávy – Dicasterium pro Communicatione

Nanebevzetí Panny Marie do nebe je katolické dogma, které říká, že Marie, matka Ježíše, v době jeho smrti (“Nanebevzetí Panny Marie“) se okamžitě přestěhoval duší i tělem do ráje, kde byl „najal“, tedy přijato, přijato.

"Bylo to pohodlné– píše svatý Jan Damašský –že ta, která si během porodu zachovala neporušené panenství, by si měla po smrti zachovat neporušené tělo před zkažením. Bylo vhodné, aby ta, která nesla Stvořitelovo dítě ve svém lůně, přebývala v božském příbytku. Bylo vhodné, aby Nevěsta Boží vstoupila do nebeského domova. Bylo vhodné, aby ta, která viděla svého syna na kříži, přijímajícího do svého těla bolest, které byla ušetřena při porodu, kontemplovala, jak sedí po pravici Otce. Bylo vhodné, aby Matka Boží vlastnila to, co jí náleželo kvůli jejímu synovi, a aby byla všemi tvory uctívána jako Matka a otrokyně Boží.».

Maria se naposledy objevuje ve spisech Nového zákona v první kapitole verše Skutků. 14"Všichni byli vytrvalí a sjednoceni v modlitbách spolu s některými ženami a s Marií, Ježíšovou matkou a s jeho bratry.“ Je mezi apoštoly, modlí se ve večeřadle a čeká na sestoupení Ducha svatého.

Alla concisione dei testi ispirati, fa riscontro l’abbondanza di notizie sulla Madonna negli scritti apocrifi, soprattutto il Protovangelo di Giacomo e la Narrazione di S. Giovanni il teologo sulla dormizione della santa Madre di Dio. Il termine “dormizione” è il più antico che si riferisca alla conclusione della vita terrena di Maria.

In Oriente, verso il V sec., fra cristiani e chiese orientali monofisite (dei popoli armeni e copti) iniziò il culto mariano sotto il nome “Dormitio virginis”, rafforzato nella sua propagazione dall’imperatore Maurizio (582-602) che ne ordinò la celebrazione in tutto l’Impero; in Occidente arrivò in Spagna e Gallia nel VI secolo, e a Roma nel 650 si celebrò il 15 Agosto col nome di Dormitio o Assunzione.

Un “costitutum” di S. Sergio I (687-701) parla della festa della dormitio per la quale si faceva una solenne processione.

Tale usanza si diffuse con S. Leone IV (847-855) che ne fece celebrare la vigilia e l’ottava.

Dogmatická definice, vyslovená ctihodným Piem XII. (Eugenio Pacelli, 1939-1958) dne 1. listopadu 1950, prohlašující, že Marie nemusela čekat jako ostatní tvorové na konec časů, aby také měla prospěch z tělesného vykoupení, chtěla zdůraznit jedinečný charakter jeho osobního posvěcení, protože hřích nikdy, ani na jediný okamžik, nezakalil jasnost jeho duše. Definitivní duchovní a tělesné spojení člověka se slavným Kristem je konečnou a věčnou fází vykoupení. Blahoslavení, kteří se již těší z blaženého vidění, tedy v jistém smyslu očekávají dovršení vykoupení, k němuž došlo již v Marii s jedinečnou milostí ochrany před hříchem.

Ve světle této nauky, která má svůj základ v Písmu svatém, v tzv.Protoevangelium“, obsahující první oznámení mesiášské spásy dané Bohem našim předkům po vině, je Maria představena jako nová Eva, úzce spojená s novým Adamem, Ježíšem.

Ježíš a Marie jsou ve skutečnosti spojeni bolestí a láskou, aby napravili vinu našich předků. Maria je tedy nejen matkou Vykupitele, ale také jeho spolupracovnicí, která je s ním úzce spojena v boji a v rozhodujícím vítězství. Toto důvěrné spojení vyžaduje, aby i Maria zvítězila, jako Ježíš, nejen nad hříchem, ale také nad smrtí, dvěma nepřáteli lidského rodu. A stejně jako Kristovo vykoupení končí vzkříšením těla, Mariino vítězství nad hříchem, s Neposkvrněným početím, muselo být také završeno vítězstvím nad smrtí skrze oslavení těla, s nanebevzetím, protože plnost křesťanské spásy je účast těla na nebeské slávě.

Z homilie papeže Benedikta XVI. (Castel Gandolfo, 15. srpna 2008)

Drazí bratři a sestry,

torna ogni anno, nel cuore dell’estate, la Solennità dell’Assunzione della Beata Vergine Maria, la più antica festa mariana. […]

Prosme Marii, aby nám dnes dala dar své víry, té víry, díky které už žijeme v této dimenzi mezi konečností a nekonečnem, té víry, která také proměňuje pocit času a plynutí naší existence, té víry, v níž důvěrně cítit, že náš život není nasáván minulostí, ale přitahován k budoucnosti, k Bohu, kde nás Kristus předešel a za ním, Marie.

Při pohledu na Nanebevzetí v nebi lépe chápeme, že náš každodenní život, i když je poznamenán zkouškami a obtížemi, plyne jako řeka k božskému oceánu, k plnosti radosti a pokoje. Chápeme, že naše umírání není konec, ale vstup do života, který nezná smrt. Naše nastavení na obzoru tohoto světa je povstání na úsvitu nového světa, věčného dne.

“Maria, když nás doprovázíš v dřině našeho každodenního života a umírání, udržuj nás neustále orientované ke skutečné vlasti blaženosti. Pomozte nám udělat to jako vy“.

Drazí bratři a sestry, drazí přátelé, kteří se dnes ráno účastníte této slavnosti, pronesme společně tuto modlitbu k Marii. Tváří v tvář smutné podívané tolika falešné radosti a zároveň tolika mučivé bolesti, která se šíří světem, se musíme od Ní učit, abychom se stali znamením naděje a útěchy, musíme svým životem hlásat Kristovo vzkříšení.

“Pomoz nám, Matko, zářící nebeská brána, Matko milosrdenství, zdroj, kterým proudil náš život a radost, Ježíš Kristus. Amen“.

zdroj © gospeloftheday.org

Pomozte nám pomoci!

Vaším malým příspěvkem vykouzlíme úsměv pro mladé pacienty s rakovinou

---