Tempo di lettura: 6 minuti

Přečtěte si celý příběh „Navštívení Panny Marie“

Obsahový index

souhrn

Párty

Svátek byl ustanoven papežem Urbanem VI. v roce 1389 s cílem ukončit velké schizma na přímluvu Marie. Svůj počátek má v Byzanci, 2. července, kdy se čte evangelium o Mariině návštěvě u Alžběty, na svátek „Uložení v Blachernes (bazilika) Svatého roucha Bohorodice“. Františkáni přijali tento mariánský svátek, ale v roce 1263 z něj učinili Navštívení Panny Marie. Po liturgické reformě 2. vatikánského koncilu byl svátek stanoven na 31. května, na konec měsíce zasvěceného Marii.

„V těch dnech se Maria vydala do hor a spěchala do judského města. Když vešla do Zachariášova domu, pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě poskočilo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: ‚Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný je plod tvého lůna!'“. (Lk 1, 39-42;46-47)

Závod

Per una sorta d’impulso interiore, la Vergine Maria corre dalla cugina Elisabetta.

Může být mnoho důvodů, které přiměly Pannu Marii k této cestě. Touha dát se do služeb své sestřenice Alžběty s vědomím, že čeká dítě v pokročilém věku, jako touha sdělit, co se jí stalo, s vědomím, že mezi ženami „navštěvovanými“ je snazší si vzájemně porozumět. Anděl. V tomto „běhu“ se Marie ukazuje jako misionářka (přináší a sdílí radost z oznámení) a žena lásky (přidává se do služeb své starší sestřenice).

Ale nic nám nebrání myslet si, že tam byla také „svatá touha“ jít a vidět „znamení“, které jí anděl naznačil: „Ed ecco Elisabetta, tua parente, nella sua vecchiaia ha concepito anch’essa un figlio e questo è il sesto mese per lei, che era detta sterile: nulla è impossibile a Dio” (Lc 1,36-37).

In fondo anche i pastori, in fretta, andarono a vedere “il segno” che gli angeli annunciarono loro nella notte di Natale: “Questo per voi il segno: troverete un bambino avvolto in fasce, che giace in una mangiatoia» (Lc 2,12). A conferma che Maria non sottovaluta i “segni” che Dio le offre.

Setkání dvou matek

La scena del vangelo raccorda le due “annunciazioni”, ad Elisabetta e a Maria: due donne e due promesse. E non appena sente il saluto di Maria, il bimbo in grembo di Elisabetta comincia a “danzare”.

Il Messia Gesù, non ancora nato ma presente nel grembo della madre Maria, incontra il precursore, profeta presente egli pure nel grembo della madre Elisabetta e, riconosciuto, causa la gioia, l’esultanza, la danza, come quella di David davanti all’arca della presenza del Signore (cf. 2Sam 6,12-15).

Od chvály ke službě

A píseň chvály, Magnificat, která vypráví o obrácení lidské logiky, kdy poslední se stávají prvními, nezůstává mrtvým písmenem, ale ožívá ve službě.

Modlitba blahoslaveného Charlese de Foucaulda

Maria, starostlivá Matko při Navštívení,
nauč nás naslouchat Slovu,
naslouchání, které nás nutí skákat a rychle,
směřuje nás ke všem situacím chudoby
dove è necessaria la presenza del Figlio tuo.

Insegnaci a portare Gesù,
tiše a pokorně, jako jsi to dělal ty!
Naše bratrstva (rodiny) jsou uprostřed
těm, kteří ho neznají
šířit Jeho evangelium
dosvědčovat to ne slovy, ale životem;
ne to oznamovat, ale žít to!

Naučte nás cestovat jednoduše
jako ty,
con lo sguardo sempre fisso su Gesù
přítomný ve tvém lůně:
kontemplovat to, zbožňovat to a napodobovat to.

Marie, žena Magnificat,
nauč nás být věrný svému poslání:
portare Gesù alla gente!

Ó milovaná Matko, je to tvoje vlastní poslání,
la prima che Gesù ti ha affidato
a o které jste se s námi rozhodli podělit.

Pomozte nám a přimlouvejte se za nás, abychom tak činili
co jsi dělal v domě Zachariášově:
glorificare Dio e santificare le persone in Gesù,
díky za něj a za něj! Amen!

Po vyhlášení anděla, Marie on cestuje"spěšně", říká evangelista Lukáš (1,39): „V těch dnech se Maria vydala do hor a spěchala do judského města“, aby navštívil svou sestřenici Elizabeth a sloužil jí.

Aggregandosi probabilmente ad una carovana di pellegrini che si recano a Gerusalemme, attraversa la Samaria e raggiunge Ain-Karim, in Giudea, dove abita la famiglia di Zaccaria. È facile immaginare quali sentimenti pervadano il suo animo alla meditazione del mistero annunciatole dall’angelo. Sono sentimenti di umile riconoscenza verso la grandezza e la bontà di Dio.

Maria zvětšuje Gentleman který v ní funguje: "L’anima mia magnifica il Signore ed il mio spirito esulta in Dio mio Salvatore” (Lc 1,46). Con queste parole Maria per prima cosa proclama i doni speciali a lei concessi, poi enumera i benefici universali con i quali Dio non cessò di provvedere al genere umano per l’eternità.

La presenza del Verbo incarnato in Maria è causa di grazia per Elisabetta che, ispirata, avverte i grandi misteri operanti nella giovane cugina, la sua dignità di Madre di Dio, la sua fede nella parola divina e la santificazione del precursore, che esulta di gioia nel seno della madre. Maria rimane presso Elisabetta fino alla nascita di Jana KřtiteleČeká, pravděpodobně dalších osm dní na rituál pojmenování.

Přijetím tohoto výpočtu období stráveného se svou sestřenicí Alžbětou se svátek Navštívení františkánského původu (Mladší bratři jej slavili již v roce 1263) slavil 2. července, tedy na závěr Mariiny návštěvy. Logičtější by bylo umístit jeho památku po 25. březnu, svátku Zvěstování, ale bylo rozhodnuto zabránit tomu, aby spadala do postní doby.

Fu poi Urbano VI (Bartolomeo Prignano, 1378-1389) ad estendere la festa a tutta la Chiesa latina per propiziare, con l’intercessione di Maria, la pace e l’unità dei cristiani divisi dal grande scisma d’Occidente.

Basilejský synod na svém zasedání 10. července 1441 potvrdil slavnost Navštívení, zpočátku nepřijatou státy, které stály na straně vzdoropapeže.

Liturgický kalendář

Současný liturgický kalendář, který nebere v úvahu chronologii naznačenou evangelijní epizodou, opustil tradiční datum 2. července (ve starověku se Navštívení připomínalo i v jiných datech), aby svou památku zafixoval na poslední květnový den, neboť vrcholný měsíc, který lidová zbožnost zasvěcuje zvláštnímu kultu Panny Marie.

“V inkarnaci– komentoval sv. František Saleský – Maria si umilia confessando di essere la serva del Signore…Ma Maria non si indugia ad umiliarsi davanti a Dio perché sa che carità e umiltà non sono perfette se non passano da Dio al prossimo. Non è possibile amare Dio che non vediamo, se non amiamo gli uomini che vediamo. Questa parte si compie nella Visitazione“.