Madona z Archu

Tempo di lettura: 5 minuti

Přečtěte si příběh Madonny dell'Arco

Mezi mnoha svatyněmi posetými italským územím zasvěceným Madoně a mezi mnoha tituly, které jí byly během staletí připisovány, je jeden, který ji uctívá pod názvem Madona z Archu.

Stejnojmenná svatyně a populární kultovní pocta je součástí tří hlavních pólů mariánské zbožnosti v Kampánii: Panny Marie Růžencové z Pompejí, Madona z Montevergine a Madonna dell'Arco.

Začátek bohoslužby

Počátek kultu je spojen s epizodou, která se odehrála v polovině 15. století; bylo velikonoční pondělí, den tzv.Velikonoční pondělí“, to je ten slavný výlet mimo město kdysi dávno a poblíž Ppřipomínají d'Arco, alcuni giovani stavano giocando in un campetto a “palla a maglio”, oggi diremmo a bocce.

Ai margini del campetto sorgeva un’edicola (la pia usanza di erigere edicole sacre lungo le vie, sui muri delle case, sull’ingresso dei poderi, è antichissima) sulla quale era dipinta una immagine della Madonna con il Bambino Gesù, ma più propriamente era dipinta sotto un arco di acquedotto; da questi archi vengono i nomi di Madonna dell’Arco e Pomigliano d’Arco.

Nello svolgersi del gioco, la palla finiva contro un vecchio tiglio, i cui rami ricoprivano in parte il muro affrescato, il giocatore che aveva sbagliato il colpo, in pratica perse la gara; al colmo dell’ira il giovane riprese la palla e bestemmiando la scagliava violentemente contro l’immagine sacra, colpendola sulla guancia che prese a sanguinare.

Zázrak

La notizia del miracolo si diffuse nella zona, arrivando fino al conte di Sarno, un nobile del luogo, con il compito di “giustiziere”; dietro il furore del popolo, il conte imbastì un processo contro il giovane bestemmiatore, condannandolo all’impiccagione. La sentenza fu subito eseguita e il giovane venne impiccato al tiglio, vicino all’edicola, che però due ore dopo, ancora con il corpo penzolante, rinsecchì sotto lo sguardo della folla sbigottita.

Tato zázračná epizoda vzbudila kult Madony dell'Arco, který se okamžitě rozšířil po celé jižní Itálii; k místu zázračného dítěte proudily zástupy věřících, a tak bylo nutné postavit z obětin věřících kapli, která má chránit posvátný obraz před nepřízní počasí.

Století po 2. dubnu 1589 se odehrála druhá podivuhodná epizoda, i tentokrát to bylo pondělí po Velikonocích, nyní zasvěcené svátku sv.Madona z Archu : una donna, Aurelia Del Prete, si stava recando alla cappella per ringraziare la Madonna, sciogliendo così un voto fatto dal marito, guarito da una grave malattia agli occhi.

Mentre avanzava lentamente nella folla dei fedeli, le scappò di mano un porcellino che aveva acquistato alla fiera, nel cercare di prenderlo, sfuggente fra le gambe della gente, ebbe una reazione inconsulta: giunta davanti alla chiesetta, gettò a terra l’ex voto del marito, lo calpestò maledicendo la sacra immagine, chi l’aveva dipinta e chi la venerava.

La folla inorridì, il marito cercò invano di fermarla, minacciandole la caduta dei piedi con i quali aveva profanato il voto alla Madonna; le sue parole furono profetiche: la moglie cominciò ad avere dolori atroci ai piedi che si gonfiavano e annerivano a vista d’occhio.

V noci mezi 20. a 21. dubnem 1590, na Velký pátek večer, "už žádná bolest a bez kapky krve” si staccò di netto un piede e durante il giorno anche l’altro.

I piedi furono esposti in una gabbietta di ferro e ancora oggi sono visibili nel Santuario, perché la grande risonanza dell’avvenimento fece affluire una grande folla di pellegrini, devoti, curiosi, che volevano vederli per cui  si rese necessario costruire, grazie alle generose offerte, una grande chiesa, di cui fu nominato rettore S. Giovanni Leonardi da parte del Pp Clemente VIII (Ippolito Aldobrandini, 1592-1605).

1. května 1593 byl položen první kámen nynější svatyně a dominikánští otcové převzali správu následujícího roku a jsou jím dodnes. Kolem posvátné podobizny se opakovaly různé zázraky, které začaly v roce 1638 na několik dní znovu krvácet; v roce 1675 byl spatřen obklopený hvězdami, tento jev pozoroval také Pp Benedetto XIII (Pietro Francesco Orsini, 1724-1730).

Svatyně

Svatyně shromažďuje ve svých místnostech a na zdech tisíce stříbrných votivních darů, ale především tisíce malovaných votivních tabulek, představujících zázraky přijaté dárci, které tvoří mimo svědectví oddanosti velmi zajímavý přehled historie a zvyků. uplynulých staletí.

Kult Madony dell'Arco je podporován starodávnou lidovou zbožností, propagovanou laickými spolky, rozesetými po celé Kampánii, ale především v Neapoli jsou její členové tzv."letící"nebo"fjenti"tedy ti, kdo prchají, utíkají; Společnosti těchto oddaných se nazývají „paranze“ a mít organizaci s kancelářemi, prezidenty, pokladníky, prapory a členy.

Hanno bandiere, labari, vestono di bianco, uomini, donne e bambini, con una fascia rossa e blu a tracolla che li caratterizza. Organizzano pellegrinaggi, di solito il lunedì dell’Angelo, che, partendo dai vari luoghi dove hanno sede, portano dei simulacri a spalla abbastanza grandi da impiegare trenta, quaranta uomini e sempre tutti a piedi e a volte di corsa.

Percorrono, così, molti km per convergere al Santuario, molti sono a piedi nudi; lungo la strada si raccolgono offerte per il Santuario, cosa che fanno già da un paio di mesi prima, girando a gruppi con bandiere, banda musicale e vestiti devozionali per i rioni, quartieri e strade di città e paesi.

Se il Santuario, con l’annesso grandioso convento dei Domenicani, è il centro del culto, in molte strade ed angoli di Napoli e dei paesi campani, sono sorte cappelline, edicole, chiese dedicate alla Madonna dell’Arco, che ognuno si fa carico di custodire, accudire e abbellire, così da continuare la devozione tutto l’anno e vicino alla propria casa.

Pro další informace: Portál Madony dell'Arco

Navštivte webovou stránku Svatyně Madonna dell'Arco

Hlavní zdroj: santiebeati.it („RIV./gpm“). Zdroj: gospeloftheday.org