Tempo di lettura: 7 minuti

Svatí neviňátka, mučedníci

Obsahový index

souhrn

Racconta l’evangelista Matteo che, nato Gesù a Betlemme, alcuni Magi si presentarono dal re Erode per chiedergli dove fosse il bambino – il re dei Giudei – per poterlo adorare.

Erode, temendo di perdere il trono, ne volle sapere di più con l’intenzione di farlo assassinare. Consultò gli scribi e poi chiese ai Magi di cercarlo e di tornare a riferirgli in quale luogo si trovasse.

Ma i Magi, racconta il Vangelo, “avvertiti in sogno di non tornare da Erode, per un’altra strada fecero ritorno al loro Paese”.

A když si Herodes uvědomil, že si z něj mudrci dělali legraci, rozzuřil se a – znovu čteme – „poslal zabít všechny děti, které byly v Betlémě a na celém jeho území a kterým byly dva roky a méně“.

Malá avantgarda

La Chiesa venera questi Innocenti come martiri dai primi secoli, e poiché strappati alla vita poco dopo la venuta al mondo di Cristo, ne fa memoria a ridosso del Natale.

Per volere di Pio V la celebrazione è stata elevata a festa. Prudenzio, poeta vissuto nel IV secolo, nell’inno dell’Epifania del Liber cathemerinòn li definisce “flores martyrum”, fiori dei martiri, “divelti dal persecutore di Gesù Cristo, come tanti teneri germogli”. “I bambini, senza saperlo, muoiono per Cristo, mentre i genitori piangono i martiri che muoiono. Cristo rende suoi testimoni quelli che non parlano ancora”, spiega in un sermone il vescovo San Quodvultdeus.

E prosegue: “O meraviglioso dono della grazia! Quali meriti hanno avuto questi bambini per vincere in questo modo? Non parlano ancora e già confessano Cristo! Non sono ancora capaci di affrontare la lotta perché non muovono ancora le membra, e tuttavia già portano trionfanti la palma della vittoria”.

Insomma, i Santi Innocenti sono la piccola avanguardia dell’esercito di martiri che hanno testimoniato e continuano a testimoniare col sangue la loro appartenenza a Cristo, creature pure che hanno scritto la prima pagina del lungo elenco dei martiri cristiani.

Nevinné oběti včerejška a dneška

Per la tradizione cristiana occidentale l’episodio evangelico dei Santi Innocenti Martiri è un tipico esempio di quanto la sete di potere possa spingere ad atroci delitti. I bambini di Betlemme sono infatti vittime dell’odio spietato di Erode verso chi avrebbe potuto ostacolare i suoi piani di potenza e di dominio.

Su questo tema, e sulla storia dei bambini di Betlemme, nel corso dei secoli sono state realizzate svariate opere d’arte. Nel 2016, proprio nel giorno dei Santi Martiri Innocenti, Papa Francesco ha indirizzato ai vescovi una lettera esortandoli ad “ascoltare il lamento e il pianto di tante madri, di tante famiglie, per la morte dei loro figli, dei loro figli innocenti” che è lo stesso “gemito di dolore delle madri che piangono la morte dei loro figli innocenti di fronte alla tirannia e alla sfrenata brama di potere di Erode”.

"Sténání - napsal papež - že i dnes můžeme pokračovat v naslouchání, které se dotýká naší duše a které nemůžeme a nechceme ignorovat nebo umlčet."

Da queste parole, Francesco fa nascere un invito ai vescovi di tutto il mondo perché proteggano l’innocenza dei piccoli “dai nuovi Erode dei nostri giorni”, che la fagocitano e spezzano “sotto il peso del lavoro clandestino e schiavo, sotto il peso della prostituzione e dello sfruttamento. Innocenza distrutta dalle guerre e dall’emigrazione forzata”.

Papež zároveň doporučil naslouchat slzám a nářkům církve, která prosí o odpuštění a „pláče nejen před bolestí způsobenou svým nejmenším dětem, ale také proto, že zná hřích některých svých členů“. : utrpení, historie a bolest nezletilých, kteří byli sexuálně zneužíváni kněžími“.

zdroj © Vatikánské zprávy – Dicasterium pro Communicatione

Východní i západní liturgický kalendář má tento svátek. V liturgickém roce, který se odvíjí podle chronologického vyprávění evangelických událostí, se příběh omasakru nevinných ha trovato la sua logica collocazione accanto al mistero del Natale.

Svátek a kult svatých neviňátek, kteří «vyznávali Krista ne slovem, ale svou smrtí», nám připomíná, že mučednictví, než je člověk úctou k Bohu, je milost, bezplatný dar od Pána.

Opravdu, svátek Neviňátek by se měl slavit po Zjevení Páně, protože jej nedobrovolně způsobili mudrci, kteří přišli z východu, aby se poklonili Dítěti narozenému v betlémské stáji.

Církev ctí tento dětský sbor jako mučedníky (“nemluvňata"nebo"nevinní“), nic netušící oběti podezřelého a krvežíznivého krále Heroda, vytrženého z matčiny náruče ve velmi útlém věku, aby svou krví napsaly první stránku listiny cti křesťanských mučedníků a zasloužily si věčnou slávu podle Ježíšova zaslíbení: «...kdo ztratí svůj život pro mě, najde jej». (Mt 10,39)

Pro ně dnešní liturgie opakuje slova básníka Prudentia: „Zdravím vás, ó květiny mučedníků, které na prahu jitra pobavil Ježíšův pronásledovatel, když zuřivý vichr odřezává nově rozkvetlé růže. Byli jste prvními oběťmi, obětovalo se něžné stádo a na stejném oltáři jste obdrželi palmu a korunu“.

Epizoda je vyprávěna s obvyklou výrazovou podstatností pouze v evangeliu podle Matouše, které bylo určeno především židovským čtenářům, a proto mělo demonstrovat Ježíšovo mesiášství, v němž se naplnila dávná proroctví: «Herodes, který si uvědomil, že si z něj mágové dělali legraci, se rozzuřil a poslal zabít všechny děti Betléma a jeho území ve věku do dvou let, což odpovídá době, o které byl mudrci informován.

Tehdy se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka Jeremjáše: V Rámě bylo slyšet křik, pláč a nářek veliký; Rachele truchlí pro své děti a nechce se nechat utěšovat, protože už tam nejsou.» (Mt 2,16-18)

Ježíš unikl masakru, protože anděl varoval Josefa ve snu a přikázal mu uprchnout do Egypta: Svatá rodina se vrátila do Judeje až po Herodově smrti.

L’origine di questa festa è molto antica. Compare già nel calendario cartaginese del IV secolo e cent’anni più tardi a Roma nel Sacramentario Leoniano.

Dnes, s novou liturgickou reformou, má slavnost radostný charakter a již ne smuteční, jak tomu bylo na začátku, a to je v souladu s pěknými středověkými zvyky, které při této příležitosti slavily svátek „pueri“ sborové a oltářní služby.

Mezi kuriózními projevy si pamatujeme to, jak přimět kanovníky sestoupit ze svých stájí za zpěvu verše «Uložte mocné velitelství a exaltavit humiles». Od této chvíle děti, oděné do insignií kanovníků, řídily celou kancelář dne.

Nová liturgie, i když nechtěla zdůrazňovat folkloristický charakter, který měl tento den v dějinách, chtěla tuto slavnost povýšenou na úroveň slavení sv. Pia V. (Antonio Michele Ghislieri, 1566-1572) udržet velmi blízko vánoční svátky, umístění nevinných obětí mezi „říká Christi“, obklopit kolébku Jezulátka půvabným zástupem malých dětí, oblečených v bílých rouchách nevinnosti, malým předvojem armády mučedníků, kteří svou krví dosvědčí svou příslušnost k Kristus.