Květná neděle

Doba čtení: 8 minut

Květná neděle – Dominika v Palmis

Z homilie o Svatý Jan Pavel II (13. dubna 2003):

 “Požehnaný, kdo přichází ve jménu Páně!“ (Mc11.9).

Liturgie Květné neděle je téměř aslavnostní vstupní portálve Svatém týdnu. Spolupracovníkdva kontrastní momenty: přivítání Ježíše v Jeruzalémě a drama umučení; L'"Hosanna“ slavnostní a mnohokrát opakovaný výkřik: “Ukřižuj ho!“; triumfální vstup a zjevná porážka smrti na kříži. Tak předvídat"Nyní"ve kterém bude Mesiáš velmi trpět, bude zabit a třetího dne vstane z mrtvých (srovMt16:21) a připravuje nás žít velikonoční tajemství v plnosti.

“Jubileum, dcero jeruzalémská! / Hle, tvůj král k tobě přichází“ (Zc, 9,9). Město, ve kterém žije vzpomínka na Davida, se raduje z přijetí Ježíše; Město proroků, z nichž mnozí tam podstoupili mučednickou smrt za pravdu; tamMěsto míru, která v průběhu staletí poznala násilí, války, deportace.

Jeruzalém lze tak nějak považovat zaMěsto - symbol lidstva, zvláště na dramatickém začátku třetího tisíciletí, které žijeme. Z tohoto důvodu získávají obřady Květné neděle svou zvláštní výmluvnost. Utěšující znějí slova proroka Zachariáše: „Raduj se, dcero Sionská, raduj se, dcero jeruzalémská! / Hle, tvůj král k tobě přichází. / Je spravedlivý a vítězný, / pokorný, jede na oslu / ... válečný luk se zlomí, / bude hlásat mír národům“ (9,9-10). Dnes slavíme, protože Ježíš,Král míru.  

Poté, podél sestupu Olivetské hory, běželi vstříc Kristuděti a mladí lidé z Jeruzaléma, jásající a mávající slavnostní olivové a palmové ratolesti. […]

“Tady je tvoje matka!“ (J 19,27) Ježíš tato slova adresuje každému z vás, drazí přátelé. Také tě žádá, abys vzal Marii za svou matku."ve vašem domě“, přivítat ji „mezi svým majetkem“, protože „je to ona, kdo vykonává svou mateřskou službu, vychovává vás a modeluje, dokud se ve vás plně nezformuje Kristus“. Kéž se Maria postará o to, abyste velkoryse odpověděli na Pánovo volání a s radostí a věrností vytrvali v křesťanském poslání! […]

“Tento muž byl skutečně Syn Boží!“ (Mc15,39). Naslouchali jsme jasnému vyznání víry, ve kterém setník vychází,“Viděl jsem ho takhle umírat“ (tam). Překvapivé svědectví římského vojáka pramení z toho, co viděl, jako první prohlásil, že ukřižovaný muž „byl Syn Boží“.

Pane Ježíši, i my"viděli" jsme, jak jsi trpěl a jak jsi pro nás zemřel. Věrný až do krajnosti jsi nás svou smrtí zachránil před smrtí. Svým křížem jsi nás vykoupil.

Tichým svědkem těchto rozhodujících okamžiků pro dějiny spásy jsi ty, Maria, Bolestná Matko.

Dej nám své oči, abychom ve tváři Ukřižovaného, ​​znetvořeného bolestí, poznali obraz slavného Vzkříšeného.

Pomoz nám ho obejmout a důvěřovat mu, abychom byli hodni jeho slibů.

Pomoz nám, abychom mu byli věrní dnes i po celý život. Amen!

zdroj © press.vatican.va

Dějiny

La Domenica della Passione, detta anche delle Palme, rappresenta il grande portale attraverso il quale entriamo nella Settimana Santa, tempo durante il quale contempliamo gli ultimi momenti della vita di Gesù.

Si ricorda l’entrata di Gesù in Gerusalemme, accolto da una folla festante, e quindi la memoria della sua Passione.

Già nel 400 a Gerusalemme era praticata la processione delle palme. La Messa è interamente caratterizzata dal tema della passione di Gesù: ciò vale in particolare con il testo dei vangeli che, a seconda dell’anno corrispondente, presentano il racconto della passione.

První čtení, převzato z knihy proroka Izajáše (Píseň služebníka Páně, Izajáš 50), se stává modlitbou v Žalmu 22 s refrénem „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil”. Una paura che porterà comunque Gesù a obbedire al Padre “Fino alla morte in croce” ricorda il testo dei Filippesi, scelto come II lettura.

Není to jen oslava „truchlení“ a „nářku“, ale spíše týden, který vyjadřuje „srdce“ velikonočního tajemství, kdy Ježíš dává svůj život za naši spásu: z lásky se stal Ježíš člověkem a z lásky dát život. V této poslušnosti Ježíš miluje Otce a miluje muže, které přišel spasit.

Na Květnou neděli se nám nabízí výklad našeho života a našeho osudu. Veškerá naše bolest a truchlení nachází odpověď v Ježíši: na každou otázku, proč trpíme, proč umíráme, proč děláme tolik rozhodnutí, která jsou v očích lidí nepochopitelná, nám Ježíš nedal vágní odpovědi, ale jeho život jsme řekli, že je s námi, vedle nás. Do konce. Nikdy nebudeme sami ve své radosti a utrpení. Ježíš je tam.

Slavnost, která žádá, aby jí bylo rozuměno, spíše než slovy, s tichem a modlitbou, snažící se do ní vstoupit srdcem.

Sedněte si tady, zatímco já půjdu támhle, a modlím se. A vzal s sebou Petra a dva Zebedeovy syny a začal pociťovat smutek a úzkost... „Otče můj, je-li to možné, nechť mě tento kalich mine! Ale ne jak já chci, ale jak ty chceš“ ... Přichází Jidáš, jeden z Dvanácti, as ním velký zástup s meči a holemi, vyslaný velekněžími a staršími. Zrádce jim dal znamení a řekl: „To je on, koho políbím; zatkněte ho!" (viz Mt 26,36-37,47-48).

Když byl Petr na nádvoří, přišel jeden z mladých sluhů velekněze a když viděl, jak se Petr zahřívá, pohlédl mu do tváře a řekl: „I ty jsi byl s Nazaretským, s Ježíšem“. On to ale popřel a řekl: "Nevím a nerozumím tomu, co říkáte." Pak vyšel ke vchodu a zakokrhal kohout... "To je pravda, ty jsi určitě jeden z nich, ve skutečnosti jsi Galilejec."

Ale začal nadávat a přísahat: "Toho muže, o kterém mluvíš, neznám." A hned podruhé zakokrhal kohout. A Petr si vzpomněl na slovo, které mu Ježíš řekl: "Než píseň dvakrát zazpívá, třikrát mě zapřeš." A propukl v pláč (Mk 14,66-70).

Když přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali jej a tamější zločince, jednoho zprava a druhého zleva. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. Potom si rozdělili jeho šaty a vylosovali...Jeden ze zločinců visící na kříži ho urazil. „Nejsi ty Kristus? Zachraň sebe i nás!" Druhý ho místo toho pokáral slovy: "Neboj se Boha"... A on řekl: "Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království."

Odpověděl mu: "Vpravdě ti říkám: dnes budeš se mnou v ráji." Bylo už kolem poledne a nad celou zemí se setmělo až do tří hodin odpoledne, protože bylo zatmění slunce. Chrámová opona byla roztržena napůl. Ježíš zvolal mocným hlasem a řekl: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. Když to řekl, vydechl (Lk 23,33-34, 39-46).

Modlitba

Ježíš,
mezi jásajícími davy
dorazili jste do Jeruzaléma.

Poslušný až do konce,
odevzdej svého ducha Otci,
dáváš svůj život, abys nás zachránil.
Ústa kolik dnes
zdraví tě „Syn Davidův“
zítra budou křičet "ukřižuj ho".

Ti samí učedníci, kteří slíbili
aby s tebou zůstali až do konce, opustí tě.
A já, Pane?
Uvědomuji si, že je pro mě těžké s tebou držet krok.

Uvědomuji si tu modlitbu
je těžké se vyjádřit.
koktám. zastavuji se. přemítám.

podotýkám
že jsem stejně jako Jidáš připraven
zradit Lásku gesty lásky.
Stejně jako Pilát jsem připraven
bránit pravdu,
dokud mě nevyzve k zaplacení osobně.

Stejně jako Petr jsem připraven
dělat mnoho slibů,
ale jsem stejně připraven tě opustit.
Stejně jako učedníci jsem připraven
abych ti slíbil věrnost,
a pak zmizí do anonymity.

Také zjišťuji, že…
jako Marie, Smutná,
v tichosti tě mohu doprovázet se zraněným srdcem
podél vaší Via Crucis.
Jako milovaný učedník,
s Marií, vím, jak zůstat blízko tebe,
k patě kříže.

Jako dobrý zloděj,
Umím rozpoznat své chyby
a svěř mě svému milosrdnému srdci.
Jako setník,
Dokážu rozpoznat
že jsi můj Pán a můj Bůh.

Ježíši, muž kříže,
Syn a bratr,
smiluj se nade mnou!
Pomoz mi zůstat za tebou.
S tebou.
Žít ve vás a pro vás.

(Modlitba od AV)