Nejsvětější jméno Ježíš

Tempo di lettura: 9 minuti

Přečtěte si příběh o svatém jménu Ježíš

Římské martyrologie

V římském martyrologii je tato vzpomínka definována takto: «Nejsvětější jméno Ježíš, jediné, ve kterém se v nebi, na zemi i pod zemí každé koleno sklání ke slávě božského majestátu».

Tato slova jsou převzata z listu sv. Pavla Filipanům (2, 8-11): «…ponížil se tím, že se stal poslušným až k smrti a smrti na kříži. Proto ho Bůh povýšil a dal mu jméno, které je nad každé jméno; aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí; a každý jazyk ať hlásá, že Ježíš Kristus je Pán, ke slávě Boha Otce.»

Začala úcta ke svatému jménu Ježíš „de facto“ v prvních dnech Kostel, jak ukazují christogramy, které zdobí raně křesťanské umění.

Teprve ve 14. století však nabyla liturgického významu a dala vzniknout skutečnému kultu, a to díky odhodlání k jejímu šíření a oficiálnímu uznání ze strany sv. Bernardina ze Sieny a jeho následovníků, mezi něž patřil zejména blahoslavený Alberto da Sarteano a Bernardino da Feltre.

Když ve SZ mluví prorokve jménu Jahveho, rozumí se, že skrze něho mluví Jahve. A posel mluví ve jménu toho, kdo ho posílá: je to jméno odesílatele, které mu dává pravomoc. Velmi často je však Jméno Boží metonymem pro samotného Boha.

Dílo Boží je tedy připisováno Božímu jménu (viz Žalmy: 20,2; 54,3; 89,25). Jméno vyjadřuje božskou moc. Například jméno Boha je Davidovou zbraní proti Goliášovi: «David Pelištejci odpověděl: „Pojď ke mně s mečem, s kopím a s kopím. Přicházím k tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha zástupů Izraele, kterého jsi urazil. Právě v tento den vás Pán způsobí, že padnete do mých rukou. Srazím tě a useknu ti hlavu od tvého těla a mrtvá těla pelištejského vojska hodím na nebeské ptactvo a na divokou zvěř; celá země pozná, že v Izraeli je Bůh."» (1 Sam 17, 45-46)

I pro pisatele NZ je jméno Boží ekvivalentem božské osoby, ale vztahuje se na Ježíše.V jeho jménu se konají divy (Mk 16,17-18), nemocní jsou uzdravováni (Sk 3,6). Vzývání jeho jména je zdrojem spásy, odpuštění hříchů a věčného života (Sk 4,12; 1 Jan 2,12; 1 Kor 6,11; Jan 3,18; 1 Jan 5,13). Ježíš se jmenuje "nad jakýmkoli jiným jménem“ (Flp 2, 8-11; Ef 1, 21; Žid 1,4).

Svatý František

Během středověku byla oddanost Ježíšovu jménu velmi přítomná u některých církevních učitelů, včetně Bernarda z Clairvaux a u svatého Františka z Assisi. Poté ji několik desetiletí před kázáním Bernardina da Siena praktikovali Gesuati (laické bratrstvo věnující se pomoci nemocným, založené v roce 1360 blahoslaveným sienským Giovanni Colombinim), které se tak nazývalo jejich časté opakování jména Ježíš.

Bernardino ze Sieny

Rozvoj liturgie spojené se jménem Ježíš je však důsledkem kázání sv. Bernardina ze Sieny, který své úsilí o obnovu církve zaměřil na Ježíšovo jméno, podtrhující ústřední postavení osoby Ježíše Krista . V podřízení se jménu Ježíš vyřešil Bernardino konkrétní a aktuální problémy praktického a společenského života: politickou nenávist, rodinnou etiku, povinnosti obchodníků, pomluvy atd.

V protikladu k heraldickým insigniím šlechtických rodů, jejichž spory zakrvácely italská města, vynalezl Bernardino pestrobarevný erb, který znázorňoval Ježíšovo jméno. Sestával z trigramu IHS, vepsaného do zlatého slunce s dvanácti paprsky klikatící se nad modrým štítem.

Tato sluneční symbolika spojená s Kristem však vzbudila určitý odpor, ale byla schválena papežem Mikulášem V. (Tommaso Parentucelli, 1447-1455) v roce 1450 kvůli jejím hlubokým kořenům ve SZ a díky vášnivé obhajobě sv. Giovanni da Capistrano .

Liturgie Ježíšova jména se rozšířila na konci 15. století. V roce 1530 papež Klement VII (Giulio de' Medici, 1523-1534) zmocnil františkánský řád recitovat ofícium svatého jména Ježíš; a oslavu, která se nyní vyskytuje na různých místech, rozšířil na celou církev papež Innocent XIII. (Michelangelo Conti, 1721-1724) v roce 1721.

Tovaryšstvo Ježíšovo

Tovaryšstvo Ježíšovo se stalo zastáncem uctívání a doktríny, vzalo si bernardýnský trigram jako svůj znak a zasvětilo své nejkrásnější a největší kostely, postavené po celém světě, Svatému jménu Ježíš.

Den oslav se pohyboval mezi prvními lednovými nedělemi a končil 2. ledna až do 70. let 20. století, kdy byl potlačen.

Svatý Jan Pavel II. (Karol Józef Wojtyła, 1978-2005) obnovil nepovinnou paměť v římském kalendáři na 3. ledna.

Význam jména Ježíš: „Bůh zachraňuje, Spasiteli“ (hebrejsky).

zdroj © gospeloftheday.org

Ježíš znamená „Bůh zachraňuje“. Jméno Boží zjevené v keři Mojžíšovi na Sinaji září v celé své jasnosti v Ježíši: Bůh je Spasitel všech.

Původ jména

Yeshu'av aramejštině (jazyk Ježíše);Iesous, v řečtině;Ježíšv latině. V italštině Ježíš.

3. ledna si připomínáme svaté jméno Ježíš, které „... který je nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí a každý jazyk hlásal: Ježíš Kristus je Pán!“ (Flp 2,9-11).

Jméno Ježíš

Secondo l’evangelista Matteo, il nome fu imposto al figlio partorito da Maria da Giuseppe, come annunciato dall’angelo in sogno (1,20ss).

Un nome frutto dell’obbedienza: in osservanza alla tradizione ebraica, l’8° giorno dopo la nascita, il neonato veniva circonciso e gli veniva dato il nome che quasi sempre conteneva un’invocazione a Dio. Anche a Gesù, ebreo di nascita perfettamente inserito nella storia del popolo ebraico tocca un nome che lo pone nell’alleanza tra Abramo e Dio.

Evangelista Matouš nám v 1. kapitole předkládá Ježíšův rodokmen, který je třeba vykládat ve světle anotace, kterou evangelista jasně upozorňuje: „Součet všech generací od Abrahama po Davida je čtrnáct; od Davida do deportace Babylonu je to ještě čtrnáct; od deportace Babylonu k Ježíšovi je čtrnáct” (1,17).

Prostřednictvím tohoto rámce Matouš v určitém smyslu navazuje na Genesis 2,4a.Toto je...kniha geneze“, skoro jako by promítal Ježíše na pozadí původu. Tímto způsobem je Ježíšův historický původ přímo spojen s původem Davidovým, na kterém je naroubována naděje na příchod Mesiáše pro všechny národy.

Kdokoli bude vzývat Ježíšovo jméno, bude spasen

Tímto způsobem je Ježíš představen jako ten, kdo naplňuje mesiášská zaslíbení: „Kdo v něj věří, nebude zklamán...Kdokoli bude vzývat jméno Páně, bude spasen“ (Skutky 2:20; Řím 10:12–13).

L’esperienza di Pietro e Giovanni, descritta negli Atti, ne è un ulteriore esempio:

“Petr a Jan šli do chrámu na odpolední modlitbu ve tři hodiny. Obvykle byl přiveden muž, od narození zmrzačený; umisťovali jej každý den poblíž brány chrámu zvaného Krásná, aby žádali o almužnu od těch, kteří do chrámu vstoupili.

Když viděl Petra a Jana, kteří se chystali vstoupit do chrámu, prosil je o almužnu. Potom na něj Petr s Johnem upřeli pohled a řekli: "Podívejte se na nás." A otočil se, aby se na ně podíval v naději, že od nich něco dostane.

Petr mu řekl: Nemám ani stříbro, ani zlato, ale co mám, to dám tobě.ve jménu Ježíše Krista, Nazaretského, vstaň a choď!“. 

Chytil ho za pravou ruku a zvedl. Náhle se mu zpevnily nohy a kotníky, vyskočil a začal chodit; a vstoupili s nimi do chrámu, šli, skákali a chválili Boha“ (Skutky 3:1–8).

Oddanost svatého Bernardina ze Sieny

A coltivare particolare devozione al Santissimo Nome di Gesù fu in particolare il francescano san Bernardino da Siena (1380-1444), che recupera il Trigramma IHS – già presente nel III secolo fra le abbreviazioni utilizzate nei manoscritti greci del Nuovo Testamento – e pone come sfondo il sole raggiante a 12 raggi in campo azzurro.

Tenuto conto che “IHS” sono le prime tre lettere del nome Gesù in greco, il messaggio che ne deriva è che Gesù è il “sole” che irradia la sua luce attraverso i Dodici apostoli, cioè la Chiesa.

Questo simbolo divenne una sorta di “firma” di san Bernardino e della famiglia francescana.

Sladkost jména u svatého Františka

Le catechesi attorno al santissimo Nome di Gesù permettevano di aiutare i fedeli a fissare lo sguardo del cuore al mistero stesso di Gesù, a cominciare dalla povertà della grotta in cui nacque.

A tal proposito è utile ricordare l’esperienza di san Francesco d’Assisi, il quale – ci riportano le Fonti francescane – “Era davvero molto occupato con Gesù. Gesù portava sempre nel cuore, Gesù sulle labbra, Gesù nelle orecchie, Gesù negli occhi, Gesù nelle mani, Gesù in tutte le altre membra. Spesso, quando voleva nominare Cristo Gesù infervorato di amore celeste lo chiamava «il Bambino di Betlemme», e quel nome «Betlemme» lo pronunciava riempiendosi la bocca di voce e ancor più di tenero affetto, producendo un suono come belato di pecora. E ogni volta che diceva «Dítě z Betléma" nebo "Ježíš", přejel jazykem po rtech, skoro jako by ochutnal a zachoval všechnu sladkost těch slov“.

V roce 1530 papež Klement VII zmocnil františkánský řád, aby recitoval ofícium svatého jména Ježíš.

Mentre la Compagnia di Gesù (i gesuiti) contribuisce a sostenerne il culto, prendendo il trigramma (IHS) come emblema della Compagnia.

Od roku 1721 rozšířil liturgickou paměť na celou církev papež Inocenc XIII.; v 70. letech 20. století byla potlačena a sv. Jan Pavel II. ji 3. ledna opět vložil do římského martyrologia.

zdroj © Vatikánské zprávy – Dicasterium pro Communicatione