Tempo di lettura: 9 minuti

Příběh Blahoslavené Panny Marie Pompejské a Prosba

Obsahový index

souhrn

Ikona Blahoslavená Panna svatého růžence na Pompeje (alta cm 120 e larga cm 100) presenta l’immagine della Madonna in trono con Gesù in braccio; ai suoi piedi, san Domenico e santa Caterina da Siena. La Vergine reca nella mano sinistra la corona del Rosario che porge a santa Caterina, mentre Gesù, poggiato sulla sua gamba destra, la porge a san Domenico. In questo quadro si possono riconoscere tre grandi spazi. Lo spazio in alto, nel quale l’umile ma solenne figura di Maria in trono invita la Chiesa a portarsi verso il mistero della Trinità.

Lo spazio in basso è quello della Chiesa, il corpo mistico, la famiglia che ha in Gesù il suo capo, nello Spirito il suo vincolo, in Maria il suo membro eminente e la sua Madre. Lo spazio laterale, rappresentato dagli archi, porta al mondo, alla storia, verso cui la Chiesa ha il debito di essere “sacramento”, offrendo il servizio dell’annuncio evangelico per la costruzione di una degna città dell’uomo. La via che unisce questi spazi è il Rosario, sintesi orante della scrittura, posta quasi come fondamento ai piedi del trono, e consegnato dal Figlio e dalla Madre come via di meditazione e assimilazione del Mistero.

Bartolo Longo

Quest’icona fu data a Bartolo Longo, ora beato, da Suor Maria Concetta De Litala, del Convento del Rosariello a Porta Medina di Napoli; la religiosa l’aveva avuta in custodia da padre Alberto Radente, confessore del Beato, che l’aveva comprata da un rigattiere. Per trasportarla a Pompei, il Longo l’affidò al carrettiere Angelo Tortora che, avvoltala in un lenzuolo, l’appoggiò su di un carro di letame: era il 13 novembre 1875. Il quadro, però, necessitava di un restauro e fu posto alla venerazione dei fedeli soltanto il 13 febbraio 1876.

První zázrak

Nello stesso giorno, a Napoli, avvenne il primo miracolo per intercessione della Madonna di Pompei: la dodicenne Clorinda Lucarelli, giudicata inguaribile dall’illustre prof. Antonio Cardarelli, guarì perfettamente da terribili convulsioni epilettiche. In seguito, Bartolo Longo affidò l’icona al pittore napoletano Federico Maldarelli per un ulteriore restauro, chiedendogli anche di trasformare l’originaria Santa Rosa in Santa Caterina da Siena. Nel 1965, fu effettuato, al Pontificio Istituto dei Padri Benedettini Olivetani di Roma, un restauro altamente scientifico, durante il quale, sotto i colori sovrapposti nei precedenti interventi, furono scoperti i colori originali che svelarono la mano di un valente artista della scuola di Luca Giordano (XVII secolo).

Neapolská katedrála

Nello stesso anno, il 23 aprile, il Quadro fu incoronato dal Servo di Dio Paolo VI (Giovanni Battista Montini, 1963-1978) nella Basilica di San Pietro. Nel 2000, per il 125° anniversario, il Quadro ha sostato per cinque giorni nel Duomo di Napoli, dove è stato venerato da migliaia di fedeli. Il ritorno a Pompei è stato fatto a piedi, seguendo il tracciato del 1875, con diverse soste nelle città della provincia.

Na třicetikilometrové trase, která dělí Pompeje od hlavního města, se po celý den tísnily statisíce lidí. Když uprostřed noci Obraz dorazil do svatyně v Pompejích, přivítalo ho slavnostní město. Dne 16. října 2002 se obraz vrátil na Svatopetrské náměstí na výslovnou žádost blahoslaveného Jana Pavla II. (Karol Józef Wojtyła, 1978-2005), který vedle sv.“krásný obraz uctívaný v Pompejích”, podepsal Apoštolský listRosarium Virginis Mariae, se kterou uvedl pět nových Mysteries of Light.

Obraz Nejsvětější Panny růžence z Pompejí, který je stále více předmětem hluboké úcty po celém světě, je uložen na hlavním oltáři pompejské svatyně. Stavba svatyně začala Bartolo Longo dne 9. května 1876 a skončila v roce 1887.

V roce 1893 Longo nabídl Pp Leo XIII (Vincenzo Gioacchino Pecci, 1878-1903) vlastnictví svatyně se všemi pompejskými díly; o několik let později se také vzdal správy, kterou mu papež ponechal. Interiér svatyně je ve tvaru latinského kříže, vše zpracováno v mramoru, zlatě, zlacených mozaikách, malbách z devatenáctého století, s obrovskou kryptou, trůn obklopený sloupy, na kříži je obrovských 57 metrů kupole celá s freskami.

Oltre alla costruzione di un massiccio campanile alto 80 metri, il Santuario fu ampliato tra il 1933 e il 1939, passando da una a tre navate, mantenendo la struttura a croce latina. Il progetto fu ideato dall’architetto e sacerdote Monsignor Spirito Maria Chiapetta, che ne diresse anche i lavori. Le due navate minori, che hanno tre altari per ogni lato, si prolungano sin dietro l’abside in un ambulacro arricchito da quattro cappelline semicircolari.

Soubor konstrukcí je harmonizován kontrastními strukturami, v dokonalé rovnováze hmot, navrženými tak, aby z žádné příčiny nepodléhaly přemístění. Interiér o rozloze 2000 m2 pojme kolem 6000 lidí. Celkový objem je 40 000 metrů.

Zakladatel svatyně Bartolo Longo našel bažinatou a nezdravou oblast, prakticky opuštěnou od roku 1659 kvůli vylití nedaleké řeky Sarno. ke Svatyni a jejím četným dílům, k nimž se později přidal turistický ruch za vykopávkami města pohřbeného erupcí Vesuvu.

Bartolo Longo byl povýšen na oltářní pocty Svatý Jan Pavel IIdne 26. října 1980.

Jeho podnětem byla prosba, kterou sestavil, k Panně Marii Růžencové z Pompejí, která se slavnostně a za velkého shromáždění věřících recituje 8. května a první neděli v říjnu.

Žebrat

DODÁVAT DO MADONNA Z POMPEII

O augusta Regina delle Vittorie, o Sovrana del cielo e della terra, al cui nome si rallegrano i cieli e tremano gli abissi, o Regina gloriosa del Rosario, noi devoti figli tuoi, raccolti nel tuo tempio di Pompei (in questo giorno solenne), effondiamo gli affetti del nostro cuore e con confidenza di figli ti esprimiamo le nostre miserie.

Z trůnu milosti, kde sedíš jako královna, obrať, ó Maria, svůj žalostný pohled na nás, na naše rodiny, na Itálii, na Evropu, na svět. Slitujte se nad problémy a útrapami, které nám ztrpčují život. Hleď, ó Matko, kolik nebezpečí na duši i na těle, kolik pohrom a utrpení nás nutí.

O Madre, implora per noi misericordia dal tuo Figlio divino e vinci con la clemenza il cuore dei peccatori. Sono nostri fratelli e figli tuoi che costano sangue al dolce Gesù e contristano il tuo sensibilissimo Cuore. Mostrati a tutti quale sei, Regina di pace e di perdono.

Ave Maria

È vero che noi, per primi, benché tuoi figli, con i peccati torniamo a crocifiggere in cuor nostro Gesù e trafiggiamo nuovamente il tuo cuore.

Vyznáváme to: zasloužíme si nejtvrdší tresty, ale pamatuješ, že jsi na Golgotě sbíral s božskou Krví testament umírajícího Vykupitele, který tě prohlásil za naši Matku, Matku hříšníků.

Vy, jako naše Matka, jste tedy naší obhájkyní, naší nadějí. A my, sténající, natahujeme k tobě své prosebné ruce a voláme: milosrdenství!

Ó dobrá Matko, smiluj se nad námi, nad našimi dušemi, nad našimi rodinami, nad našimi příbuznými, nad našimi přáteli, nad našimi zesnulými, především nad našimi nepřáteli a nad tolika lidmi, kteří se nazývají křesťany, a přesto urážejí milující srdce svého Syn. Dnes prosíme o milosrdenství pro zbloudilé národy, pro celou Evropu, pro celý svět, abyste se kající se vrátili do svého srdce.

Milosrdenství pro všechny, ó Matko milosrdenství.

Ave Maria

Degnati benevolmente, o Maria, di esaudirci! Gesù ha riposto nelle tue mani tutti i tesori delle sue grazie e delle sue misericordie.

Tu siedi, coronata Regina, alla destra del tuo Figlio, splendente di gloria immortale su tutti i cori degli angeli. Tu distendi il tuo dominio per quanto sono distesi i cieli, a te la terra e le creature tutte sono soggette. Tu sei l’onnipotente per grazia, tu dunque puoi aiutarci.

Se tu non volessi aiutarci, perché figli ingrati ed immeritevoli della tua protezione, non sapremmo a chi rivolgerci. Il tuo cuore di Madre non permetterà di vedere noi, tuoi figli, perduti. Il bambino che vediamo sulle tue ginocchia e la mistica corona che miriamo nella tua mano, ci ispirano fiducia che saremo esauditi. E noi confidiamo pienamente in te, ci abbandoniamo come deboli figli tra le braccia della più tenera fra le madri, e, oggi stesso, da te aspettiamo le sospirate grazie.

Ave Maria

Un’ultima grazia noi ora ti chiediamo, o Regina, che non puoi negarci (in questo giorno solennissimo). Concedi a tutti noi l’amore tuo costante e in modo speciale la materna benedizione.

Neopustíme tě, dokud nám nepožehnáš. Požehnej, ó Maria, v tuto chvíli nejvyššího pontifika. K prastaré nádheře tvé koruny, k triumfům tvého růžence, kterým jsi nazývána Královnou vítězství, přidej ještě toto, ó Matko: daruj vítězství náboženství a mír lidské společnosti. Požehnej našim biskupům, kněžím a zvláště všem, kteří horlili za čest tvé svatyně. Nakonec požehnej všem, kdo jsou spojeni s tvým chrámem v Pompejích, a všem, kdo pěstují a podporují oddanost posvátnému růženci.

O Rosario benedetto di Maria, catena dolce che ci rannodi a Dio, vincolo di amore che ci unisci agli angeli, torre di salvezza, negli assalti dell’inferno, porto sicuro nel comune naufragio, noi non ti lasceremo mai più.

Budete tam útěchou v hodině agónie, pro vás posledním polibkem života, který zhasne.

A posledním přízvukem našich rtů bude tvé sladké jméno, nebo Královna růžence z Pompejí, nebo naše drahá Matko, nebo Útočiště hříšníků, nebo Svrchovaný utěšitel města.

Buď požehnán všude, dnes i vždycky, na zemi i v nebi. Amen.

Ahoj královno