13. září 2019, pátek

Tempo di lettura: 8 minuti

Dobrodružství začíná: 13. září 2019, pátek

pátek 13

Siamo cristiani cattolici, credenti e praticanti: quindi lo spauracchio del “venerdì 13” non ci tange proprio. Noi crediamo in Gesù, nella sua forza innovatrice, nella sua fede nel Padre, che tutto conosce e tutto può.

Je 7 hodin a všem studentům a všem pracujícím neúprosně zvoní budík.

"Vstaňte všichni z postele!" hrom, ale jemným a usměvavým hlasem!

Eugenio proprio non vuole ascoltare il mio consiglio, imponente, ma sempre consiglio.

Mi avvicino a lui, al suo lettino. Noto subito che c’è qualcosa che non va, perché è assente, molto assente, stralunato, tipico post sbornia. Ma ieri sera, se ben ricordo, Eugenio non è andato in discoteca, non ha fatto tardi con gli amici e amiche, non si è tuffato in una nottata tutto sesso e droga. Quindi, da dove deriva questa spossatezza, questa apatia, questa assenza, questa mancanza di contatto con la realtà?

“Eugenio, Eugenio…” lo sollecito ancora, ed ancora. Niente, non risponde. E’ lontano, la sua mente è lontana.

Vyděšený

Bojím se, bojím se.

Být impulzivní, okamžitě upozorním Giuseppinu a posílen včerejším zážitkem, včerejším celým dnem, chci okamžitě najít řešení tohoto neuvěřitelného, ​​nevysvětlitelného, ​​anonymního problému.

"Někde začít musíme!" hrom, věštba!

Porta gli occhiali: iniziamo da una visita oculistica. “Chiama zio Antonio e digli che tra cinque minuti, vuole o non vuole, deve visitare Eugenio”

Chápu, že jsme jižané, chápu, že jsme Italové: ale svírání hýždí vás naplňuje tak adrenalinem, že byste nejraději spálili svět.

Il telefono fisso e poi il cellulare iniziano a diventare roventi: chiama li, chiama la. Zio Antonio Filippelli, cugino di mia suocera Antonietta, amabilissimo e iper disponibile, ci aspetta in studio per visitare Eugenio entro mezz’ora.

Perfektní. Ve spěchu se všichni 4 připravíme.Doprovázím Francescu do školy, vracím se domů jako raketa, nasedáme do auta a odjíždíme směr Alife (CE).

Oční lékař

V 9.30 jsme v ordinaci Antonia Filippelliho, oftalmologa, oftalmologa v nemocnici Campobasso; velmi zkušený lékař, pečlivý a precizní.

Eugenio è già sullo sgabello di visita. Procede con la classica visita degli occhi, per valutare il grado di acutezza visiva. Procede spedito, ergo fin qui nessun problema. Ma sente qualcosa nell’aria, avverte l’odore acre del pericolo, del problema.

“Aspettate qua, non vi muovete”, tuona Antonio. Noi, un pochino perplessi per questa sua decisione, accettiamo di buon grado, per la salute di Eugenio. Che tutto sommato appare normale, normalissimo, incuriosito dai macchinari dell’oculista, distratto dalle mille lucette, affascinato dal nuovo monitor LCD con le lettere classiche del controllo visivo.

“Voglio verificare il fondo oculare!”

Nevím, říkáme si s Giuseppinou, ona určitě ví, o čem mluví, a ví, jak dobře dělat svou práci, respektive své poslání!

I minuti scorrono lenti, attendiamo che le gocce facciano effetto e che la pupilla sia ben dilatata. Ecco, è pronta per questo esame. Eugenio tranquillamente si siede allo sgabello, Zio Antonio dall’altro lato dell’apparecchiatura gli da le indicazioni di come deve poggiare la fronte, come deve tenere lo sguardo… ok, esame finito.

Si alza dallo sgabello, ci guarda con uno sguardo sgomento e pietrificato. “Ragazzi, non so dove, non so come, perché non sono pratico delle strutture in zona, ma voi entro mezz’ora dovete fare una risonanza ad Eugenio, se con contrasto ancora meglio! Questa è la prescrizione anche per le lenti, c’è un leggero peggioramento che non è importante. Adesso (tuona) quello che dovete fare subito, è la risonanza”.

Usciamo imbambolati, storditi, anestetizzati, dallo studio. Non abbiamo ancora compreso cosa ci ha appena detto, tanto è vero che con la prescrizione delle lenti in mano entriamo di fronte, nel negozio di ottica del caro amico Ennio Corniello.

Ubriachi della notizia, frastornati, forse perché avevamo intuito che qualcosa di grave aleggiava sulle nostre teste, insistiamo con la pretesa delle lenti nuove per Eugenio.

Giusy Rotondo, prodavačka v obchodě s optikou a naše nejmilejší přítelkyně, se na nás láskyplně dívá, protože pochopila, že naše odmítnutí takového dramatu bylo duševní, ještě jsme to nestrávili, dokonce ani neasimilovali.

Trvá na tom: „Přátelé, čočky nejsou problém; musíte se obávat rezonance, naléhavě, protože existuje něco mnohem vážnějšího než zrak“

Zasáhne také Ennio Corniello, další velmi drahý přítel, který výše zmíněná Giusyho slova schvaluje. "Kluci, pospěšte si, vyhledejte laboratoř, kliniku, strukturu, která vám okamžitě udělá magnetickou rezonanci, co nejdříve!"

Najednou jsme se s Giuseppinou probudili, skoro jako studená sprcha, vědomí, že jsme to zanedbali a chtěli jsme je nechat stranou v nejvzdálenějším koutě našich mozků a našich srdcí. Uvědomujeme si, že máme problém, velký problém; několikrát nám to zopakovali, ale náš mozek se rozhodl to zahodit, jako se to dělá se všemi špatnými zprávami.

Vzpamatujeme se

Riprendiamo i sensi, il nostro cervello inizia a funzionare regolarmente: guardiamo negli occhi Eugenio, che non mostrava alcun segno tangibile della malattia che lo stava già divorando, guardiamo negli occhi Ennio, Giusy. Ci salutiamo con un cenno del capo. Capiscono, comprendono.

Di volata ritorniamo a casa. Eugenio è ancora tramortito: non comprende bene il perché di tutto questo trambusto, di tutto questo movimento irrequieto.

Giuseppina na telefonu je horší než recepční: její prsty létají po klávesnici a vytáčí telefonní čísla všech laboratoří, klinik, diagnostik, nemocnic v provincii Caserta a Campania. Nejrychlejší rezonanci mohou udělat až v listopadu. Listopad??? Ale jsme 13. září, potřebujeme to dnes, okamžitě, okamžitě!

Klinika Athena

Kontaktujeme kliniku Athena v Piedimonte Matese (CE) a nejdražší Carolina se nám dává plně k dispozici: "ve 13:30 přijďte na magnetickou rezonanci!"

Je čas sehnat krabici sušenek, jen abychom vydrželi to čekání, které při MRI určitě bude, nasedáme ještě jednou do auta a ve 13 jsme u Klinika Athena

Na oddělení magnetické rezonance potkáváme člověka, Vincent Rossi, který se později stane jedním z našich nejlepších přátel, s velkou profesionalitou, nesmírnou citlivostí a jemností. Jakmile byla magnetická rezonance provedena a závažnost problému byla okamžitě pochopena, okamžitě se spojil s klinikou Neuromed v Pozzilli (IS), která je součástí stejné průmyslové skupiny.

Uplynulo pár minut a my jsme napjatě čekali na anonymních sedadlech; radiologový technik Rossi nám dává telefonickou komunikaci přímo s Neuromedem a při rozhovoru s Giuseppinou jí doktor Grillea nezaujatě a drasticky říká: „paní, nasedněte do auta a okamžitě sem!“

Právě to „okamžitě“ v nás zažehne drama, úzkost, adrenalin, vztek, obavy, strach z nejhoršího. Což již probíhá.

A znovu se vraťte do auta, vedro ve 14:00 nám oslepuje pohled a rozléhá se v našich hlavách jako nekonečná ozvěna.

Neuromed

Ve 14.30 jsme již v Pozzilli (IS), na klinice Neuromed: mai vista prima, mai saputo neanche che esistesse un paese di nome Pozzilli, che fosse mai stata costruita una struttura bella e all’avanguardia come questa. Gli unici ospedali che abbiamo conosciuto sono la Clinica Athena dov’è nato Eugenio e la Clinica Villa Fiorita di Capua (CE) dov’è nata Francesca.

Moderní, prostorná a dobře strukturovaná vstupní hala nás vítá v celé své majestátnosti. Pokračujeme v předkládání dokumentů a po pár minutách klesáme na -1, kde na nás čeká doktor John Grillea, radiolog a Dr Christina Mancarella.

Poranění mozku

Volají mě stranou a říkají ostře: "suo figlio ha due lesioni cerebrali. Dobbiamo intervenire subito, almeno per tenere sotto controllo la pressione intracranica. Se non interveniamo potrebbe verificarsi un hydrocefalus.“

Rozhlížím se kolem sebe, ptám se: "Ale jsem to já, se kterým tihle dva mluví?"

Faccio due più due, ma non mi tornano i conti: ieri pomeriggio allenamento basket, Eugenio è un campione, Eugenio è una forza della natura, quel birbantone vivace e spigliato e brillante di mio figlio. Ma no, non è con me che hanno parlato, forse hanno sbagliato persona”

S vytřeštěnýma očima se jich ptám: „lesioni? cervello? idrocefalo? ma di cosa stiamo parlando? forse Eugenio ha subito qualche trauma che io non sono a conoscenza?"

Capiscono al volo la mia incredulità, la mia perplessità, il mio dolore.

Nádory mozku

“Ci sono due tumori nel cervello di suo figlio. Uno grande come un mandarino posizionato in un ventricolo cerebrale, che ci preoccupa di più, e che dobbiamo bloccare subito. L’altro è posizionato vicino al cervelletto, ma di quello ce ne occuperemo in seguito“

Muhammad Ali zasadil jeden ze svých slavných úderů přímo do obličeje.

Ohromeně kývám hlavou na lékaře a potvrzuji jejich ochotu pokračovat v hospitalizaci. Jakmile skončí byrokratická část, jdeme do třetího patra, křídlo A, NCHIII, vedoucí lékař prof. Sergio Paolini.

Zmocňujeme se naší ložnice.

Přichází k nám na návštěvu zástup sester, lékařů, vrchní sestry v primis, vysvětlují nám proces rozborů a odběrů

Ihned nám nabízejí pohodlné křeslo na noc.

Per questa prima notte resta Giuseppina vicino ad Eugenio, io torno a casa.

Sarà l’unico giorno che torno a casa per tutto il mese di degenza di Eugenio.

Tím končí první den naší nové cesty.