Doba čtení: 8 minut

Přečtěte si a poslouchejte vtipný a dojemný příběh „basketbalového anděla“

Obsahový index

souhrn

Zvědavý

The andělé nebes jsou to nebeské bytosti, které žijí v přítomnosti Boží.

Jsou to Boží poslové, jeho služebníci a jeho ctitelé. Andělé mají různé role a funkce v závislosti na Boží vůli.Někteří andělé jsou zodpovědní za ochranu a vedení lidských bytostí, jiní za boj se silami zla a další za chválu a oslavu Boha.

angelo — fotka od TheDigitalArtist Honzo Pixabay

Andělé jsou čistí a dokonalí, neznají hřích ani smrt. Andělé jsou četní a různí a jsou rozděleni do různých hierarchií a sborů. Mezi nejznámější anděly patří Michael, Gabriel, Rafael a cherubíni a serafové.

Pojďme si společně číst

Ahoj všichni, dnes vám chci vyprávět příběh anděla, který hrál basketbal v nebi. Je to vtipný a dojemný příběh, který vás donutí zamyslet se nad hodnotou přátelství a vášně.

Příběh začíná takto: byl jednou jeden anděl jménem Gabriel, který miloval basketbal víc než cokoli jiného. Byl vždy připraven vyzvat své přátele ve vzrušujících hrách a nikdy ho neunavoval trénink. Gabriel byl velmi dobrý anděl, ale také velmi pokorný a velkorysý. Nikdy se nechlubil svými schopnostmi a vždy pomáhal svým spoluhráčům zlepšovat se.

Jednoho dne však Gabriel pocítil smutek. Uvědomil si, že v nebi není nikdo, kdo by mu mohl konkurovat na jeho úrovni. Všichni ostatní andělé byli příliš pomalí, příliš slabí nebo příliš rozptýlení. Gabriel se nudil hrát si s nimi a měl pocit, že svůj talent nedokáže nejlépe vyjádřit. Rozhodl se tedy požádat Boha, zda by mohl jít na Zemi najít silnější protivníky.

Bůh vyslyšel Gabrielovu žádost a řekl mu, že může na krátkou dobu jít na Zemi, ale s jedinou podmínkou: musí udržet svou identitu anděla skrytou a nepoužívat své nadpřirozené síly. Gabriel okamžitě přijal, šťastný, že může uskutečnit svůj sen. Vzal si křídla, koš a balon a vrhl se do světa smrtelníků.

Gabriel přistál ve velkém městě, kde viděl mnoho basketbalových hřišť plných lidí hrajících. Přistoupil k jednomu z nich a zeptal se, zda by se mohl zapojit do hry. Ostatní hráči se na něj zvědavě dívali, všímali si jeho krásy a elegance. Souhlasili, že ho nechají hrát v domnění, že je začátečník.

Ale mýlili se. Gabriel se okamžitě ukázal jako fenomén. Běhal jako vítr, skákal jako pružina, střílel z jakékoli vzdálenosti a dělal neuvěřitelné přihrávky. Za pár minut ovládl zápas a všechny nechal beze slova. Ostatní hráči nechápali, jak je tak dobrý, a začali mít podezření, že má něco zvláštního.

Gabrielovi se hraní na Zemi skvěle líbilo. Každý den měnil strany a každý den nacházel nové vyzyvatele. Nikdo ho ale nedokázal porazit. Gabriel byl vždy nejlepší a všichni ho obdivovali a respektovali. Ale bylo tu něco, co ho trápilo: ačkoli byl rád, že hraje, cítil se sám. Neměl žádného skutečného přítele, se kterým by sdílel svou vášeň.

Jednoho dne, když si hrál v parku, viděl přicházet chlapce, který upoutal jeho pozornost. Jmenoval se Luca a byl vysoký, svalnatý a měl blond vlasy. Luca se přiblížil ke hřišti a vyzval Gabriela k zápasu jeden na jednoho. Gabriel okamžitě přijal, zaujatý tím chlapcem, který vypadal, že má tolik sebevědomí.

Zápas mezi Gabrielem a Lucou byl nejlepší, jaký kdy Gabriel odehrál. Luca byl impozantní soupeř: rychlý, silný, hbitý a zručný v driblování a střelbě. Gabriel se musel hodně snažit, aby s ním držel krok, a poprvé pocítil vzrušení z této výzvy. Oba chlapci si vyměňovali koš za košem, nikdy se nevzdali ani píď.

Gabriel nakonec po dlouhém boji vyhrál o jediný bod. Luca mu potřásl rukou a pochválil jeho dovednosti. Gabriel gesto opětoval a poděkoval mu za zápas. Oba chlapci se podívali jeden druhému do očí a pochopili, že našli něco zvláštního: opravdového přítele.

Od toho dne se Gabriel a Luca stali nerozlučnými. Hráli spolu každý den a trénovali spolu. Gabriel naučil Lucu jeho tajemství a Luca pomohl Gabrielovi se ještě více zlepšit. Oba chlapci vytvořili neporazitelný tým a vyhráli každý turnaj, kterého se zúčastnili. Ale především se bavili jako nikdy předtím a sdíleli své sny a obavy.

Gabriel byl potěšen, že našel přítele, jako je Luca. Konečně se cítil kompletní a už nemyslel na nebe. Ale byl tu problém: Boží čas se krátil. Gabriel se musel vrátit do nebe a navždy opustit Lucu.

Gabriel nevěděl, jak jí to říct. Bála se, že mu ublíží a ztratí jeho přátelství. Rozhodla se mu tedy nic neříkat a užít si poslední dny s ním. Luca si ale uvědomil, že něco není v pořádku. Viděl, že je Gabriel smutný a že se od něj vzdaluje. Luca si myslel, že Gabriel už nechce být jeho přítelem, a naštval se na něj.

Den před Gabrielovým odjezdem se oba chlapci setkali naposledy. Vyzvali se navzájem na zápas jeden na jednoho, jako poprvé. Tentokrát to ale nebyl zábavný zápas. Byl to tvrdý, agresivní a plný zášti. Oba chlapci se navzájem uráželi, strkali do sebe a ubližovali si.

Luca nakonec vyhrál o jediný bod. Gabriel mu potřásl rukou, ale nedokázal se mu podívat do očí. Řekl mu jen: "Sbohem, Luco." Pak si vzal věci a odešel.

Luca zůstal sám, aniž by pochopil, co se stalo. Cítil se zrazený, opuštěný a zraněný. Nevěděl, že Gabriel je anděl a že se musí vrátit do nebe. Nevěděl, že ho Gabriel miluje jako bratra a že ho miloval až do konce.

Gabriel se vrátil do nebe se zlomeným srdcem. Bůh ho s láskou přivítal a zeptal se ho, jestli se mu na Zemi líbilo. Gabriel mu řekl všechno: své hry, úspěchy i přítele Lucu. Řekl mu, jak moc mu Luca chybí a jak moc ho chce znovu vidět.

Bůh vyslechl Gabrielův příběh a byl dojat jeho upřímností. Řekla mu, že svůj slib dokázal velmi dobře dodržet a že je čas ho odměnit. Řekla mu, že se může na den vrátit na Zemi, aby se s Lucou pořádně rozloučil. Gabriel z celého srdce poděkoval Bohu a vzal zpět svá křídla, koš a balon.

Gabriel se vrátil na Zemi a všude hledal Lucu. Našla ho na basketbalovém hřišti, kde spolu často hráli.
Luca seděl na lavičce a zíral do prázdna. Gabriel k němu pomalu přistoupil a řekl: „Ahoj, Luco“.

Luca vzhlédl a uviděl Gabriela. Nemohl tomu uvěřit. Byl to opravdu on? Vrátil se? Proč? Luca vstal a podíval se na Gabriela s hněvem a bolestí. Řekl mu: „Co chceš? proč jsi se vrátil? Abys mi ublížil ještě víc?"

Gabriel ho pevně objal a řekl: „Ne, Luco. Vrátil jsem se, abych ti řekl pravdu. Vrátil jsem se ti říct, že tě miluji." Pak mu všechno řekl: kdo doopravdy je, proč přišel na Zemi, proč odešel, aniž by mu cokoli řekl.

Luca poslouchal Gabrielův příběh s úžasem a nedůvěrou. Nevěděl, jestli mu věřit nebo ne. Bylo možné, že jeho přítel byl anděl? Bylo možné, že všechno udělal z lásky? Bylo možné, že ho stále milovala?

Gabriel viděl Lucův výraz a věděl, že mu musí dokázat svou pravdu. Otevřel tedy křídla a paže a se vší láskou svého přítele pevně objal.
Luca cítil teplo a lásku svého přítele a pochopil, že tento silný pocit nemůže být lidský, ale pouze anděl z nebe.

Luca třesoucím se hlasem řekl Gabrielovi: „Jdi, příteli, vrať se do svého nového domova, na věčnost. Budu i nadále hrát a učit basketbal všechny, takže vaše stopa na zemi bude silná a intenzivní a každý bude vědět o vás a vaší vášni. Navždy"