San Carlo Borromeo

Doba čtení: 5 minut

San Carlo Borromeo, arcibiskup milánský a kardinál

Chi si trova sulle sponde del Lago Maggiore, la vede subito: è la statua di San Carlo Borromeo che domina le acque da Arona. Alta 35 metri, compreso il basamento, costruita nel XVII sec. in rame e ferro, la scultura rappresenta l’Arcivescovo di Milano in atto benedicente.

Ma soprattutto, il monumento ha una particolarità: è visitabile al suo interno, grazie ad una lunga scala. Chi si arrampica sui tanti gradini, quindi, può guardare il mondo sottostante attraverso due feritoie poste proprio sugli occhi del Borromeo.

A zde je učení, které tento Svatý zanechal: dívat se na svět jeho očima, tedy skrze lásku a pokoru.

Od „chlapec biskupa“ k „obra svatosti“

“Vescovo ragazzino” prima, “gigante della santità” poi, la vita di San Carlo Borromeo scorre tra questi due poli, in un’accelerazione dei tempi direttamente proporzionale alla sua azione pastorale.

Ve skutečnosti se malý Carlo propracoval vpřed: narodil se 2. října 1538 v Aroně do šlechtické rodiny Borromeo, druhý syn Gilberta a Margherity, v pouhých 12 letech obdržel titul „commendatario“ místního benediktinského opatství. Čestný titul mu přináší značné příjmy, ale budoucí světec se rozhodne přidělit svůj majetek na charitu chudých.

Tridentský koncil

Studia diritto canonico e diritto civile a Pavia e nel 1559, a 21 anni, diventa dottore in utroque jure. Pochi anni dopo muore il fratello maggiore, Federico. In molti gli consigliano lasciare l’ufficio ecclesiastico per porsi a capo della famiglia. Carlo decide invece di continuare il cammino sacerdotale: nel 1563, a 25 anni, viene ordinato presbitero e subito dopo consacrato vescovo.

V této funkci se účastnil posledních fází Tridentského koncilu (1562-1563), stal se jedním z hlavních propagátorů tzv. „protireformace“ a spolupracoval na koncipování „tridentského katechismu“.

Milánský arcibiskup v pouhých 27 letech

A okamžitě uvedl do praxe náznaky koncilu, který vyžaduje, aby pastoři bydleli ve svých příslušných diecézích, v roce 1565, ve věku pouhých 27 let, Karel převzal arcidiecézi Milán, della quale è stato nominato arcivescovo. Totale la sua dedizione alla Chiesa ambrosiana: per tre volte compie una visita pastorale su tutto il territorio, organizzandolo poi in circoscrizioni.

Založil semináře na pomoc při výcviku kněží, postavil kostely, školy, koleje, nemocnice, založil kongregaci oblátů, světské kněze, daroval rodinný majetek chudým.

"Duše se získávají na kolenou"

Carlo se zároveň zasvětil hluboké reformě Církve zevnitř: v obzvláště choulostivé době pro křesťanství, „biskup chlapeček” non ha timori a difendere la Chiesa contro le ingerenze dei potenti e non gli manca il coraggio di rinnovare le strutture ecclesiali, sanzionandone e correggendone le mancanze.

Boromejský, vědom si skutečnosti, že reforma církve, aby byla věrohodná, musí začít u pastýřů, povzbuzuje kněze, řeholníky a jáhny, aby více věřili v sílu modlitby a pokání a proměňovali svůj život ve skutečnou cestu svatosti. "Duše - často opakuje - se získávají na kolenou."

„Pasoři jsou služebníci Boží a otcové lidu“

Pastorační činnost takto skutečně podněcovaná Kristovou láskou ho nešetří nepřátelstvím a odporem. Takzvaní „Humiliati“ – řeholní řád, kterému hrozí unášení nauky – proti němu zorganizovali útok a zezadu na něj vypálili harkebus, zatímco budoucí světec byl shromážděn k modlitbě.

Útok se nezdaří a Carlo pokračuje ve své misi, protože „chtěl pastory, kteří byli služebníky Božími a otci pro lid, zvláště pro chudé“ (Papež František, Audience u komunity Papežského lombardského semináře v Římě, 25. 1. 2016) .

Milánský mor

Arrivano gli anni ’70 del 1500 e, soprattutto, dilaga la peste: Milano è in ginocchio, piegata dall’epidemia e dalla carestia, può contare solo sul suo arcivescovo. E lui non si risparmia: fedele al suo motto episcopale, “Humilitas”, tra il 1576 e il 1577 visita, conforta e spende tutti i suoi beni per aiutare gli ammalati.

Jeho přítomnost mezi lidmi je tak stálá, že se na historické období bude vzpomínat jako na „mor San Carla“ a o staletí později o něm bude mluvit i Alessandro Manzoni v románu „Snoubenci“.

Na pouť na plátno

Milánský arcibiskup také hraje zásadní roli při příchodu plátna do Itálie: má odpovědět na jeho intenzivní touhu modlit se před posvátným plátnem, aby se vévodové ze Savojska v roce 1578 rozhodli přemístit Kristovo plátno z Zámek Chambéry, ve Francii, v Turíně, kde zůstane navždy. Boromejský se tam vydal na pouť pěšky, čtyři dny chodil, postil se a modlil.

„Scurolo“ v milánské katedrále

Ma il suo fisico, provato da tante fatiche, comincia a cedere e nel novembre del 1584 si arrende: Carlo muore a soli 46 anni, lasciando però un’eredità morale e spirituale immensa. Viene beatificato nel 1602 da Clemente VIII e poi canonizzato nel 1610 da Paolo V.

Od té doby jeho ostatky spočívají v kryptě milánské katedrály, v takzvaném „Scurolo“, pokryté stříbrnými foliovými panely, které sledují jeho život.

Význam jména Carlo: „silný, mužný, svobodný“ (archaická němčina).

zdroj © Vatikánské zprávy – Dicasterium pro Communicatione

Pomozte nám pomoci!

Vaším malým příspěvkem vykouzlíme úsměv pro mladé pacienty s rakovinou

---