Ty máš 0 produktů ve vašem košíku
Přečtěte si a poslouchejte příběh na telefonu Deka vojáka
souhrn
Pojďme si společně číst
Il soldato Vincenzo Di Giacomo, alla konec di tutte le
války, vrátil se domů s otrhanou uniformou, velkým kašlem
a vojenskou dekou. Kašel a přikrývka
představovaly všechny jeho výdělky za ty dlouhé
válečné roky.
Teď si jdu odpočinout,“ řekl své rodině. Ale ten kašel
non gli diede riposo, e in pochi mesi lo portò alla hrobka.
Alla manželka ed ai figli rimase solo la coperta per ricordo.
I figli erano tre, e il più piccolo, nato tra una guerra e
druhému bylo pět let. Vojákovi spadla deka
on.
Quando vi si avvolgeva per dormire, la maminka gli
narrava una lunga bajka, e nella favola c’era una fata che
utkala přikrývku dostatečně velkou, aby zakryla všechno
bambini del svět che avevano freddo. Ma c’era sempre
qualche bambino che restava fuori, e piangeva, e chiedeva
marně roh deky na zahřátí.
Pak víla
musel rozbalit celou deku a začít znovu
proplést to, aby to bylo trochu větší, protože to muselo být
přikrývka z jednoho kusu, tkaná najednou, např
non si potevano fare aggiunte.
Dobrá víla fungovala
ve dne v noci dělat a odvádět, a nikdy se neunaví, a
malý chlapec vždycky usnul dřív, než byl příběh
skončil a nikdy nevěděl, jak skončil.
Ten malý se jmenoval Gennaro a ta malá rodinka
bydlel poblíž Cassina. Zima byla velmi krutá,
z jíst non ce n’era, la matka di Gennaro si ammalò.
Gennaro byl svěřen jistým sousedům, kteří byli
poutníci a měli karavanu a cestovali po
země částečně žebrají, částečně hrají
akordeon, někteří prodávají proutěné koše, že
vyráběli na zastávkách u silnice.
Na Gennaro
dali klec s papouškem, který zobákem
vzal z malé krabičky poznámku s čísly
giocare al lotto.
Gennaro musel papouška ukázat
k lidem, a kdyby mu dali pár mincí, nechal by je vylovit
un bigliettino al pappagallo.
Dny byly dlouhé a
nudné, často se to stávalo v zemích, kde byli lidé
chudý a neměl co dát jako almužnu, a pak a
Gennaro se dotkl tenčího plátku chleba a ještě jednoho
prázdnější miska polévky.
Ale když padla noc
Gennaro se zabalil do přikrývky svého otce vojáka, což
bylo to všechno jeho bohatství a ve svém voňavém teple ano
usnul ve snu o papouškovi, který mu vyprávěl příběhy
pohádka.
Jeden z poutníků byl vojákem otec na
Gennaro se k dítěti připoutal, vysvětlil mu tu stovku
věci, které člověk potkal na cestě a kvůli
zábava ho naučila číst jmenovky
obcí a měst.
Vidíš? To je A. Zdá se, že další suché suché
hůl bez rukojeti, jsem já. Ta hůl s hrbem je
P.
Gennaro se naučil brzy. Tulák mu koupil a
sešit a tužku a naučili ho opisovat znaky
silnice.
Gennaro riempiva pagine e pagine col jméno na
ANCONA nebo s tím PESARO a jednoho dne se mu to podařilo
napište své jméno sami, písmeno po písmenu, bez
chyba. Jaké krásné sny, ta noc, v přikrývce
táta voják.
John Francesco Rodari, detto Gianni[1] (pronuncia Rodàri, /roˈdari/; Omegna, 23 ottobre 1920 – Řím, 14 aprile 1980), è stato uno scrittore, pedagogista, giornalista e poeta italiano. È l’unico scrittore italiano ad aver vinto il Premio Hans Christian Andersen (1970). (leggi ancora)
