Ahoj všichni! Tam příběh di questa sera è talmente dolce che solo ad ascoltarla vi scioglierete.
A me ha fatto questo effetto e desidero condividerla con voi.
Přečtěte si pohádku
Byla jednou jedna mladá vlčice s očima duhového tmavě fialového odstínu, jménem Evìta.
Když přišla o nohu, nikdy neztratila srdce, a i když byla zmrzačená a nejistá, nucena jíst jen semena a pít hodně a hodně vody, nikdy nepřestala zpívat svou poezii Měsíci, i když v hlouběji, jako její stav ji vyžadoval, stejně hrdá na to, aby naplnila stvoření svou písní.
vlk
„Ale s tou tlapou! Takhle oblečená!" "Je ti z toho špatně!" "Chudý!" ozvaly se čas od času hlasy k jeho uchu.
"Sním / houpám se mezi větvemi / peřím"zpívala krok za ostatními.
"Ale semena jsou v zimě vzácná, a pokud jste je nenašli na holém kameni, museli jste je hledat jinde?"
"Ale jak se ti žije na skále?" A Evìta jako odpověď zazpívala, aby stvoření zazářilo svou písní.
"Zdá se mi, že jsi nikdy nebyl pozván na jarní festival?"
"A jak se mu tam vůbec mohlo podařit dostat?", "Evìto?!" "Byla by to pro ni příliš dlouhá cesta!", "Musela by příliš často zastavovat, aby uhasila žízeň!", "A jak by pak zvládla tak dlouhou cestu?"
"Chudý!" "Chromý!" "Je to tak špatné!" "Čarodějnice!"
pár vlků
"Ty jsi ale krásná!" povzdechl si Dario, vlk s jantarovýma očima, pro které byla Evìta dokonalá, silná, odvážná, jediná, kdo se na něj dokázala podívat, aby se cítil milovaný, nepřemožitelný.
„Ale moje tlapa? i když jsem tak ošklivá?" vykřikla.
E lui tirandole giocosamente l’orecchio con le zanne, dinanzi alle sue paure rideva “Amore mio! Cucciola!” scodinzolando. Facendole dimenticare le malelingue.
“Evìta! Ubi tu Gaius, ibi ego Gaia …dove tu, oh Gaio sei, lì io, Gaia, sarò! Dovunque tu sarai Felice, io sarò Felice! Se tu sei Felice io sono Felice!” ululava lui, cuore nel cuore, raggianti.
“L’Amore!” batteva le zampine, commossa, la lontra Cordelia.
E lei cantava a quelle parole ancora più forte, giungendo con la sua poesia fino al cielo, lassù, in alto, in alto, oltre le nuvole, l’azzurro, fra i veli dell’aurora, con la sua voce: melodia d’Milovat, d’impareggiabile bellezza.
