Liturgický svátek pro vincentské rodiny je stanoven na 28. listopaduzatímco ten univerzální je 31. prosince.
Catherine, rozená Zoe Catherine Labourè, se narodila ve Francii ve Fain-lès-Moutiers, vesnici v Burgundsku, 2. května 1806 Petrovi a Louise Magdalene Gontardovým. Caterina, která v devíti letech osiřela po matce se sedmi bratry a dvěma sestrami, nemohla navštěvovat základní školu, ale musela být užitečná v rodině a později převzít otěže.
Ve 12 letech, 25. ledna 1818, přistoupila k prvnímu přijímání. Když dosáhla dospívání, po zjevení ve snu sv. Vincenta de Paul, který ji pozval, aby se připojila k jeho jeptiškám, požádala o vstup do domu Dcer lásky.
Dne 21. dubna 1830 vstoupila Catherine do Dcer lásky jako postulantka (sestra ji předcházela v roce 1818) v Chatillon-sur-Seine. Později byla poslána do Paříže na noviciát, v Mother House na Rue du Bac. Během noviciátu měl další vize, jako např Ježíš Eucharistické az Kristus Král (červen 1830).
Zjevení, která měla největší ohlas, byla zjevení Neposkvrněného početíZázračná medaile“: 18. června a 26. listopadu 1830 (další podrobnosti čtěte výročí 27. listopadu>>> Blahoslavená Panna zázračná medaile). Mariánské poselství bylo jednoduché, připravovalo se na vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí (blahoslavený Pius IX. – Giovanni Maria Mastai Ferretti, 1846-1878 – 8. prosince 1854) tím, že učilo jednoduchou a zásadní modlitbu: „Ó Maria bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě uchylujeme."
Caterina sentiva quindi l’invito:« Fai coniare una medaglia su questo modello; le persone che la porteranno al collo riceveranno grandi grazie. Le grazie saranno più abbondanti per le persone che la porteranno con fiducia» ed infine veniva assicurata della protezione di Maria sulla famiglia vincenziana che usciva dolorosamente provata dall’epoca rivoluzionaria e napoleonica.
Caterina confidò il suo segreto al confessore P. Giovanni Battista Aladel che ne parlò all’arcivescovo di Parigi, mons. Giacinto De Quélen, che autorizzò il conio della medaglia: le prime uscirono nel giugno 1832. In dieci anni vennero coniate e diffuse ben 100 milioni di medaglie che subito varcarono i confini della Francia e venne popolarmente chiamata “Medaglia Miracolosa“.
Caterina, eccezion fatta per i pochi superiori ai quali dovette manifestare quanto era accaduto, si chiuse nel più grande riserbo e rimase nell’ombra per il resto della sua esistenza. Terminato il noviziato, il 20 gennaio 1831, vestiva l’abito delle Figlie della Carità e il 3 maggio 1835 pronunciava i primi voti.
Veniva inviata a svolgere la sua missione nella Casa di riposo di Reuilly, dedicata al Duca d’Enghien. Qui vi rimase fino alla fine dei suoi giorni servendo con premura materna i poveri, gli anziani, i malati nelle diverse mansioni che le vennero affidate.
L’aver visto la Madonna non fu mai occasione di vanto, ma di impegno e stimolo. Alla fine della vita dirà: “Io non sono stata che uno strumento. Non è per me che la S. Panna se objevil, ale pro dobro společnosti a společnosti Kostel“.V její existenci nebylo nic okázalého: praktikovala křesťanské ctnosti a ctnosti zasvěcené ženy pokorným a silným, jednoduchým a hrdinským způsobem, čímž dosáhla vysokého stupně svatosti ve svém každodenním životě a ve službě chudým, v nichž působila. viděl tvář Kristus.
Léta byla cítit a zhoršovaly se různé neduhy, kterými trpěl. Zemřel s velkým klidem ducha 31. prosince 1876.
V roce 1896 byl zahájen diecézní proces a v roce 1907 příčina blahořečení a v Římě byla zavedena kanonizace.
Byla blahořečena papežem Piem XI. (Ambrogio Damiano Achille Ratti, 1922-1939) dne 28. května 1933 a svatořečena ctihodným Piem XII.Eugene Pacelli, 1939-1958) dne 27. července 1947.
Když bylo jeho tělo exhumováno, ruce, které se dotkly Madony, a oči, které ji viděly, se zdály být mimořádně zachovalé; jeho relikvie spočívají v kapli, kde měl zjevení.
