Přečtěte si příběh o Slavnosti Krista Krále vesmíru
souhrn
SlavnostKristus Král, kterým se končí liturgický rok, v Kostel katolický, in Kostel Lutheran a v jiných křesťanských denominacích, označuje konkrétní vzpomínku na JežíšKristus viděn jako král celého vesmíru.
Tímto bychom chtěli podtrhnout, že údaj o Kristus pro katolíky představuje Pána dějin a času.
Tento svátek zavedl papež Pius XI. encyklikou „Téměř předtím“ („Na Království Kristus“) z 11. prosince 1925.
Papež v encyklice říká: «A aby kýžené plody byly hojnější a trvalejší v lidské společnosti, je nutné, aby se co nejvíce šířilo poznání královské důstojnosti našeho Pána. K čemuž se nám zdá, že nic jiného nemůže být prospěšnějšího než ustanovení konkrétní a náležité hostiny Kristus Král."
V běžné formě římského obřadu se svátek kryje s poslední nedělí liturgického roku, zatímco v mimořádné formě se svátek kryje s poslední říjnovou nedělí.
Dokonce i v ambroziánském obřadu je vážnost Kristus Re odpovídá poslední neděli liturgického roku, ale – protože ambroziánský advent, kterým liturgický rok začíná, je o dva týdny delší než římský advent – se klade na začátek a ne na konec listopadu.
název "Kristus Král“ pochází z některých biblických pasáží: v Novém zákoně Ježíš Vypráví seKrál (βασιλεύς, basilèus), král Židů (βασιλεύς τῶν Ἰουδαίων, basilèus ton Iudàion), král Izraele (βασιλεσρςασλεσρςαμθσρςαμθσρς μθσρςαμθσρςασ λε ύς βασιλέων, basilèus basilèon) celkem 35krát, především v příbězích o vášni, např Syn Davida (υἱός Δαυὶδ, uiòs Davìd) ještě 12krát.
V roce 325 se ve městě Nicaea v Malé Asii konal první ekumenický koncil. Za těchto okolností je definováno božství Kristus proti herezím Ariovým: „Kristus A Bůhsvětlo ze světla, Bůh pravda od Bůh Skutečný". O 1600 let později, v roce 1925, Pius XI. prohlásil, že nejlepším způsobem, jak překonat nespravedlnosti, je uznání královské moci Kristus.
“Poiché le feste – scrive – hanno una efficacia maggiore di qualsiasi documento del magistero ecclesiastico, esse infatti istruiscono tutti i fedeli e non una sola volta ma annualmente, e raggiungono non solo lo spirito ma i cuori” (Enciclica Quas primas, 11 dicembre 1925).
Původním datem byla poslední říjnová neděle, tedy neděle předcházející svátku všech svatých“ (srov. encyklikaQuas Primas), ale s novou reformou z roku 1969 byla přesunuta na poslední neděli liturgického roku, čímž bylo jasné, že JežíšKristus, král, je cílem naší pozemské pouti. Biblické texty se ve všech třech letech mění, a to nám umožňuje plně uchopit postavu Ježíš.
V té době řekl Pilát Ježíš: "Jsi král Židů?" Ježíš odpověděl: "Říkáš to sám, nebo ti o mně řekli jiní?". Pilát řekl: „Jsem snad Žid? Váš lid a velekněží mi vás vydali. Co jsi udělal?".
Odpověděl Ježíš: „Moje království není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, aby mě nevydali do rukou Židů; ale mé království není zdola." Pilát mu tedy řekl: "Ty jsi tedy král?" Odpověděl Ježíš: „Říkáš to: Já jsem král. K tomu jsem se narodil a k tomu jsem přišel na svět: abych vydal svědectví pravdě. Kdo jsi z pravdy, slyš můj hlas."(Jan 18,33b-37).
Poslední zastávka
Dnes slavíme poslední neděli liturgického roku, zvanou Slavnost našeho Pána JežíšKristus, re dell’universo.
Tento cíl nám byl naznačen na první adventní neděli a dnes tam přijíždíme; a vzhledem k tomu, že liturgický rok představuje náš život v miniaturách, tato zkušenost nám připomíná a ještě předtím nás vychovává k tomu, že jsme na cestě k setkání s Ježíš, Sposo, quando Egli verrà quale Re e Signore della vita e della storia.
Stiamo parlando della sua seconda venuta. La prima è nell’umiltà di un Bimbo deposto in una mangiatoia (Lc 2,7); la seconda è quando tornerà nella gloria, alla fine della storia, venuta che oggi celebriamo liturgicamente.
Ale je tu také přechodný příchod, ten, který zažíváme dnes, ve kterém Ježíš představuje se nám v milosti svých svátostí a tváří v tvář každému „maličkému“ evangelia (viz „Pokud nebudete jako malé děti, nikdy nevejdete do království nebeského... Mt 18,2; když my jsme Ježíš nel volto dei fratelli e delle sorelle, il tempo in cui siamo invitati a trafficare i talenti ricevuti, ad assumerci ogni giorno le nostre responsabilità).
A na této cestě se nám liturgie nabízí jako škola života, která nás má vychovávat k rozpoznání Pána přítomného v každodenním životě a připravit nás na jeho konečný příchod.
Party, která odhaluje cestu
Liturgický rok je symbolem naší životní cesty: má svůj začátek a konec v setkání s Pánem Ježíš, Re e Signore, nel regno dei Cieli, quando vi entreremo attraverso la porta stretta di “sorella morte” (san Francesco).
Ebbene, all’inizio dell’anno liturgico (la I domenica di Avvento), ci è stata mostrata in anticipo la Meta verso cui avremmo mosso i nostri passi. Come se in vista di un esame ci fossero state date, un anno prima, le risposte alle domande!
Tohle bude zmanipulovaná zkouška; v liturgii je to však dar Ježíš, Mistře, protože nám umožňuje vědět, kterou cestou se vydat (Ježíš, pryč), který myslel následovat (Ježíš, Pravda), jakou nadějí se nechme animovat (Ježíš, Život, srov. Jan 14,6).
Radost ze snu
V prvním čtení, převzatém z knihy proroka Daniela (7,13-14), mluvíme o vidění Syn dell’uomo, il quale alla fine prenderà il posto di quanti lungo la storia si sono serviti del popolo anziché servirlo.
V tomto pohledu je tedy jasné, že existuje označení pro ty, kteří si uzurpují lid a vykořisťují ho. Přijde den, kdy spravedlivý a milosrdný „král“ převezme otěže dějin národů.
Očekávaný král
V tomto rámci naděje tak můžeme číst text evangelia, který nám liturgie předkládá v dialogu mezi Pilátem a Ježíš.
Ježíš prezentuje se jako král, ale jeho Království není odtud níže. Vskutku Ježíš se nesnaží přežít, protože svůj život považuje za nadřazený misím, které obdržel Otec: Je to prostě král a přišel na svět – říká text – ukázat svou královskou hodnost, která spočívá ve vydávání svědectví o Otec.
Il tema della “verità”, che tanto affascinerà Pilato ma non a tal punto da fermare l’esecuzione, chiede un’adesione: “Chiunque è dalla verità, ascolta la mia voce”.
E qui Pilato si fermerà, incapace di abbracciare la verità perché manipolato dai desideri della folla, verso la quale deve comunque pagare il prezzo politico.
Pilát v této své volbě ukazuje, jaký skutečně je a čím se skutečně nechává vést Ježíš až do konce projevit Komu patří a Komu slouží natolik, že může říci: „Já jsem ta cesta, pravda, život“ (J 14,6).
Pravda a lež
La solennità odierna non solo porta allo scoperto chi è Pilato, ma si offre a ciascuno di noi per capire chi realmente stiamo servendo.
Al termine di questo anno liturgico diventa importante capire verso chi o cosa va il nostro cuore, perché dov’è il nostro tesoro, lì sarà anche il nostro cuore (Lc 12,34). Una domanda che può aiutarci a rimettere ordine nella nostra vita e nei nostri affetti, affinché non si vada dove va il cuore, ma si porti il cuore dove veramente deve andare.
Ale to vás žádá, abyste přijali, že to tak je Ježíš náš Král, Ten, který jediný skutečně slouží pravdě našeho života.
