San Luigi Orion

Přečtěte si příběh San Luigi Orione

Luigi Orione a Don Bosco

Luigi strávil své dětství mezi prací, malou školou, vychován svou matkou v praktikách zbožnosti. V deseti letech začíná pomáhat otec nel lavoro di selciatore di strade: tre anni che gli resteranno impressi e lo aiuteranno a comprendere la fatica del lavoro.

Nel 1886, per interessamento del suo parroco, andrà a Torino dove vivrà per tre anni presso l’Oratorio Valdocco di don Bosco, tanto che il Santo, cogliendo in lui le qualità, lo inserì tra i suoi prediletti: “Noi saremo sempre amici”.

V tomto období se navíc seznámil s charitativními pracemi svatého Giuseppe Cottolenga, protože měli blízko k oratoři.

Výběr semináře

Quando sembrava pronto per iniziare gli studi nel noviziato salesiano, decide di rientrare a casa, chiedendo di essere ammesso nel Seminario diocesano.

Byl říjen 1889. Když se blížilo léto, požádal o povolení zůstat v semináři, aby se mohl více věnovat studiu: rektor mu proto zorganizoval letní závazky a pověřil ho službou v katedrále. Během této zkušenosti se v něm začne utvářet sen Bůh gli stava facendo nascere nel suo cuore: la cura cristiana dei ragazzi.

Napsal: "Je tu nejvyšší potřeba a nejvyšší lék k uzdravení ran této ubohé vlasti, tak krásné a tak nešťastné! Zmocněte se srdce a náklonnosti lidí a osvěťte mládež: a šiřte ve všem velkou myšlenku katolického vykoupení s papežem a pro papeže. Duše! Duše!».

Operò insieme alla “San Vincenzo” a favore dei poveri e mosso dalla necessità di educare i più poveri. Il Vescovo Igino Bandi, comprese che il disegno che coltivava era di ispirazione divina e concesse a Luigi il giardino dell’Episcopio per accogliere i primi ragazzi, nel luglio 1892.

Následujícího roku, 15. října 1893, otevřel 21letý klerik Luigi Orione ve čtvrti San Bernardino kolej, určenou pro chudé chlapce.

Louis, kněz

Il 13 aprile 1895, Luigi fu ordinato sacerdote e nella medesima celebrazione il Vescovo impose l’abito clericale a sei allievi del suo collegio.

Kolem dona Luigiho se začali sdružovat další mladí muži a kněží, kteří vytvořili první jádro toho, co se staneMalé dílo Boží prozřetelnosti.

Výchovná služba pro nejmenší, kázání ve farnostech a na náměstích, návštěvy chudých a nemocných, šíření dobrého tisku byly jen některé z činností, které ho přiměly zapojit se spolu se svými prvními společníky.

Malé dílo Boží prozřetelnosti

21. března 1903 biskup Bandi uznal mužskou kongregaci, tznDěti Božské Prozřetelnostia potvrdil své charisma: «pracovat společně na přivedení malých, chudých a lidí Kostel a papeži prostřednictvím charitativních skutků», professato con un IV voto di speciale «fedeltà al Papa».

Don Orione, utěšený osobní radou Lva XIII., stanovil v prvních konstitucích nové kongregace z roku 1904 účel práce pro «získat spojení oddělených církví».

U příležitosti zemětřesení v Messině v roce 1908 – které způsobilo 90 000 mrtvých – spěchal se skupinou svých přátel, aby ruka na úlevu a aby zajistil, že lidé nezůstanou na ulici, poslal je do svých domovů. Na žádost Pia X. zůstal v Messině tři roky jako generální vikář.

V roce 1913 poslal své kněze do Brazílie, kde si otevřeli dům. Po katastrofě z 13. ledna 1915, která zničila Marsicu s téměř 30 000 oběťmi, obnovil své hrdinské úsilí pomoci obětem zemětřesení.

Malé misijní sestry lásky

Dvacet let po založeníDěti Božské Prozřetelnosti, jako „jednotlivý závod s mnoha pobočkami“, dne 29. června 1915 inicioval Kongregaci hl.Malé misijní sestry lásky, a následně nastínil řadu návrhů pro kontemplativní a laické bratry a sestry.

Vždy si držel příklad Dona Boska a Cottolenga na srdci a dal vzniknout „malým Cottolengům“: Janov, Milán, Buenos Aires, San Paulo v Brazílii, Santiago de Chile... s úmyslem přivítat mladší bratry,"nové kazatelny" mluvit o Kristus a z Kostel, «majáky víry a civilizace».

Svatyně

Manuální prací svých duchovních vybudoval svatyně Madonna della Guardia v Tortoně (1931) a Madonna di Caravaggio ve Fumo (1938).

Don Orione zemřel 12. března 1940 s povzdechem: «Ježíš! Ježíš! já jdu».

Je pohřben v kryptě svatyně Madonna della Guardia. Jeho tělo, nalezeno neporušené při první exhumaci v roce 1965, bylo uloženo na počest ve stejné svatyni.

Byl prohlášen za svatého 16. května 2004 z Svatý Jan Pavel II. 

zdroj Vatikánské zprávy © Dikasterie pro komunikaci