Přečtěte si a poslouchejte bajku Il Signor Fallaninna

souhrn

Questa sera leggiamo insieme questa bellissima ed interessante příběh di Gianni Rodari, tratto dal libro “favole al telefono”

John Francesco Rodari, detto Gianni[1] (pronuncia Rodàri, /roˈdari/; Omegna, 23 ottobre 1920 – Řím, 14 aprile 1980), è stato uno scrittore, pedagogista, giornalista e poeta italiano. È l’unico scrittore italiano ad aver vinto il Premio Hans Christian Andersen (1970). (leggi ancora)

Pojďme si společně číst

Pan Fallaninna byl velmi choulostivý, ale tak jemný, že kdyby stonožka šla po zdi, nešel by
poteva dormire per il rumore, e se una formica lasciava cadere un granellino di zucchero balzava in piedi
spaventato e gridava: – Aiuto, il terremoto.

Naturalmente non poteva soffrire i bambini, i temporali e le motociclette, ma più di tutto gli dava fastidio la polvere sotto i piedi, perciò non camminava mai neanche in Domov, ma si faceva portare in braccio da un servitore molto robusto.

Tento sluha se jmenoval Guglielmo a od rána do večera ho signor Fallaninna přikrýval
křičíš: Potichu, Guglielmo, udělej to velmi potichu, jinak vybuchnu. Nikdy ho nedělalo chůzi tlustším a tlustším, a čím byl tlustší, tím choulostivější byl. Dokonce i mozoly na Guglielmových rukou ho rozčilovaly.

Ale Guglielmo, kolikrát ti musím říkat, že abys mě nesl, musíš si nasadit rukavice.
Guglielmo si odfrkl a snažil se nasadit rukavice, které by hrochovi byly příliš velké.
Ale signor Fallaninna byl každým dnem těžší a chudák Guglielmo se potil v zimě jako v létě a jednou ho napadlo: Co by se stalo, kdybych signora Fallaninnu shodil z balkónu?

Přečtěte si také: La gatta che venne in casa

Stalo se, že právě toho dne si signor Fallaninna oblékl bílý plátěný oblek, a když ho Guglielmo shodil z balkónu, upadl na mouší trus a udělal si na kalhotách malou skvrnu.

Abyste ji viděli, potřebovali jste lupu, ale Fallaninna byla tak jemná, že zemřela žalem.