Přečtěte si a poslouchejte příběh "Panda na záchodě"
souhrn
Pojďme si společně číst
Ten večer: večer jako mnoho jiných. Lorenzo, přestože mu před několika měsíci byly 4 roky, si teprve nedávno zvykl na spaní ve svém pokojíčku. Pro jeho rodiče nebylo snadné ho přesvědčit, ale nakonec se jim to podařilo.
“Non ti preoccupare” gli dicevano, “lasciamo accesa la lucina a forma di rana sul comodino! E poi se hai paura puoi sempre venire a chiamarci: siamo nella stanza accanto alla tua! Ora chiudi gli occhi e vedrai che farai un bel sogno!”.
Nebylo to snadné, ale už několik dní Lorenzo spal sám. Tu a tam vstal, po špičkách došel do pokoje rodičů, přistoupil k matčině uchu a šeptal věty jako: „Jdu čůrat“ nebo „Chtěl jsem se podívat, jestli spíš! Miluji tě".
Quella sera, o meglio, quella notte Lorenzo si alzò dal suo lettino, in silenzio entrò nella camera dei suoi genitori, avvicinò la sua bocca all’orecchio sinistro della maminka e sussurrò: “Vado a fare la pipì…” “MMh, va bene…” fu la risposta.
Velocemente i suoi piedini nudi si allontanarono dal lettone per dirigersi verso il bagno, si sentì il “click” dell’interruttore e poi…. “Aaaah” un urlo svegliò di soprassalto i suoi genitori. Senza capire cosa stesse accadendo si lanciarono giù dal letto e corsero verso il bagno.
Trovarono Lorenzo fermo, impietrito, davanti alla porta con gli occhi sbarrati e il dito indice della ruka sinistra teso ad indicare il vaso…
“Cosa c’è Lory? Perché urli?” le parole della maminka suonavo come strozzate in gola, prese nella morsa dello spavento preso appena subito.
Un panda sul water 4
“C’è un panda sul water!” esclamò stupito Lorenzo senza smettere di indicare il vaso. “Lory ma cosa stai dicendo? Non c’è nessuno sul water!” la voce ferma del otec, “Stai ancora dormendo?”. Ma niente, Lorenzo non accennava ad abbassare l’indice della ruka sinistra. “Vabbhè…” lo assecondarono i genitori, “Se il bagno è occupato, vai nell’altro!”.
Il piccolo Lorenzo, sempre con lo sguardo rivolto verso il vaso, indietreggiò e andò a fare ciò che doveva nel secondo bagno.
Následující den se rodiče rozhodli nezmiňovat nic o tom, co se stalo Lorenzovi! Možná ještě napůl spal, nebo vymýšlel jednu ze svých fantastických postav a pak nechal úkol na vás otec vymyslet kolem toho příběh.
Lorenzo však té noci viděl dobře. Panda existovala a seděla na záchodě. Tak jak to maminka a táta to neviděl?
Následující noc, když rodiče uvěřili, že usnul, vždy na špičkách, vstal z postýlky, přešel dveře svého pokoje natřené oranžovou barvou a zamířil do koupelny. Rozsvítil světlo, dával pozor, aby nevydal sebemenší hluk... a bylo to: panda na záchodě.
Několik minut mlčel a zíral mu do očí (panda také), pak se tichým hlasem zeptal: "Proč jsi na mém záchodě?".
Panda začala svůj příběh: „Jsem tady, protože nevím, kam jít... Vždy jsem žil v jiné zemi, velmi odlišné od této a tady, nevím, jak věci fungují. nikoho neznám!".
Lorenzo a quelle parole, a quella velata richiesta di aiuto, non perse tempo e subito propose: “Senti, cosa ne dici se ci incontriamo qui domani notte? Così potrò spiegarti un po’ di cose e magari posso farti conoscere qualcuno”.
Panda ho ani nenechala domluvit: širokým gestem hlavy okamžitě přikývl, že ano, návrh se mu líbil. Tak to bylo.
Každý večer, poté, co přiměl své rodiče uvěřit, že usnul ve své postýlce, šel Lorenzo do koupelny a každý večer, připravený na něj čekat na záchodě, tam byla panda: dychtivá vědět všechno, opravdu všechno. ten svět donedávna zcela neznámý.
Lorenzo gli fece conoscere la pioggia ed il suono delle piccole gocce d’acqua quando toccano terra; gli parlò di quanto è bello il mare e del profumo strano che ha l’aria quando si sta sulla riva a respirare.
Jednoho večera mu ukázal, jak si hrát s větrem. Jednou mu pak dal ochutnat, jak dobré je ovoce, ale především jak čerstvá šťáva z ovoce vytéká.
Jednoho večera Lorenzo pandě vysvětlil, že někdy může být člověk šťastný, jindy smutný a jindy stále naštvaný, ale pak se z něj pomazlí. maminka a všechno přejde.
Zkrátka každý večer Lorenzo naučil svou kamarádku pandu s takovým legračním obličejem něco nového: celý bílý s malou černou skvrnou na pravém oku. Měsíce plynuly.
Postupem času začal Lorenzo chodit spát bez rozruchu, touha setkat se s pandou byla skutečně tak silná, že v poslední době to byl on, kdo řekl svým rodičům, že chce jít spát.
Jednoho večera poté, co jsem uvěřil a maminka a táta, který usnul, jako vždy vstal z postýlky, šel bos do koupelny, otevřel dveře a... panda nebyla na záchodě.
Užaslý Lorenzo přistoupil k váze, "Možná spadla dovnitř," pomyslel si. Ale na váze místo pandy našel lístek s napsaným pouze jedním slovem: DĚKUJI!
Lorenzo, smutný z toho, že už svého pandího přítele neviděl, se vrátil do postele, přemýšlel a přemýšlel a usnul.
"Lory, Milovat… probuď se Lory“ ach, hlas maminka: sladký, láskyplný, uklidňující jako každé ráno. „Lori, probuď se! Představuji ti tvého bratříčka Tommasa!" tam pokračoval maminka. Lorenzo náhle otevřel oči: "Ten malý bratříček?" Ale pak se narodil!!! je narozen!!" pomyslel si okamžitě.
Narovnal se na posteli a díval se lépe na uzlíček než na ni maminka držel v náručí, pak se trochu lépe vnímal a podíval se mu přímo do tváře... Lorenzo se usmál doširoka jako svět a políbil Tommasa na tvář.
Těsně nad pravým okem měl Tommaso malou černou skvrnu.
