Přečtěte si nádhernou "Legendu o vlně a moři"

souhrn

Pojďme si společně číst

Jednoho dne se vlna zeptala moře: "miluješ mě?“

Ed il moře le rispose: “Moje dobro je tak silné, že pokaždé, když se vzdálíš k Zemi, přitáhnu tě zpátky, abych tě vzal zpět do své náruče.
Bez tebe by můj život neměl smysl. Byl bych ploché moře, bez emocí. Jsi podstatou mé existence“

Vlna byla šťastná. Mezi paže del mare. Facendo finta, ogni volta di volare via, per dare quel senso di precarietà alle cose, per renderle preziose.

Ed ogni volta il mare la riprendeva, con le sue braccia velký, per riportarla a sé. Raccontano che una notte la luna illuminava il svět, e l’onda bianca lentamente, in un ballo infinito, scivolava mezi přijímáním a pouštěním, kdy moře natahuje ruce a pak je stahuje, někdy předstírá, že to nedokáže, aby si i vlna mohla vychutnat tu nejistotu, která dělá věci vzácné.

L’onda ed il mare sono ancora lì, nel gioco infinito delle emozioni. E fanno finta che sarà l’ultima volta che l’onda partirà verso la terra, per non tornare più, ma poi, alla konec, è più forte su tutto il bisogno di riprendersi.

V sen di un bene senza fine.