Dušnost

Meditace na strmých kopcích a dušnost

Kopec

Začátek jízdy v kopcích je jednoduchý.

Stále jste zachyceni v záblescích soucitu, všichni vás objímají, stále jste omámeni bolestí, hustí a pochmurní, a nemůžete se dívat za tu kouřovou clonu, která na chvíli zahaluje váš život.

Jste přesvědčeni, že to zvládnete, vymýšlíte mnoho plánů na zítřek, přemýšlíte a přemýšlíte o minulosti jednou nohou v budoucnosti, ale kopec dříve nebo později ustoupí těžkostem hory.

Už cítíte, jak se vám zkracuje dech: každý den se dotýkáte studeného mramoru a cítíte, že k němu zůstanete připoutáni a budete si tak jisti, že se váš život osvobodí od toho těžkého a nepřekonatelného břemene smutku, ztráty vaše syn. Zahrabeš se s ním a tím skončí všechny tvé trable.

Kdyby to bylo tak jednoduché.

Hora

A mezitím je stoupání každým dnem strmější, hora se ukazuje v celé své mohutné a tísnivé nádheře.

Ve chvíli bdělosti z každodenního strnulosti si uvědomíte, že existují přeživší, je tu vaše nejmladší dcera, která je nyní starší, je jedinečná, je také sama. Právě teď je snadné ztratit rovnováhu. Změnila se statická povaha struktury, změnily se rovnováhy, musíme se pohybovat s okolním vesmírem.

A dává vám sílu, tu malou sílu, která vám umožňuje hýbat končetinami na další den, doufejme, že na další.

Dech se zkracuje, svaly nezvládají námahu, mozek je mimo mísu.

Postel se stane vaším druhým domovem, pohovka vás zahalí do svých vířících cívek, sociální sítě vás oslní svými pestrými a zbytečnými novinkami, umrtví vás, dopřejí vám ty malé okamžiky, ve kterých se stanete součástí jiných rodin, jiných problémů, jiné reality, možná zakouřené, určitě neexistující.

Mozek je v háji, tlukot srdce ztrácí zvuk: prostor kolem vás se točí rychlostí rozbité pračky.

Kde to jsem, kdo jsem?

Volá vám manžel, volá vám žena, volá vám dcera, volá vám tchyně, vaše maminka volá tě: všichni tě chtějí, ale nikdo se tam nechová ruka. Nikdo vám nedá ani chvilku svého času.

Tvůj hlas, tvá ruka

“Tady, to jsem já“ … kdo jsi, kde jsi?

“Ahoj tati, ahoj maminka. jsem tvůj syn. Jsem tady, vždy jsem tady, vždy jsem tu byl a vždy budu, vedle tebe. Nevidíš mě, protože se nedíváš; neslyšíš mě, protože je tu příliš mnoho hluku. Zavři oči a uvidíš mě. Otevřete své srdce a uslyšíte mě. Rozsviťte svou duši a my se dotkneme znovu a znovu.“

Vidím tě, slyším tě, objímám tě, záleží nám na tom ruka.

To je život.